Esej

Esej

„Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševním a tělesném zdraví"
(definice MŠMT )

Šikana je v dnešní době velmi užívaným slovem v různých sférách a oblastech života. A není se čemu divit. Týká se lidí jakéhokoli pohlaví, věku (dětí, dospívajících, dospělých), rasy, vyznání, sociální třídy, vzhledu, vzdělání, povolání, inteligence, vlastností, no prostě se může týkat kohokoli z nás.

Šikana může být jak fyzická tak psychická (ústní a písemná forma) nebo kombinací obou druhů. Za šikanu může být považováno urážení, nadávání, vysmívání se, pomlouvání, oloupení o peníze či osobní věci, schovávání věcí, vydírání, znepříjemňování života, bití, násilí, napadání, zadávání nepřiměřených úkolů, ignorace a mnoho dalších.
To co lze již považovat za šikanu a co je ještě únosné je velmi těžké říci. Samozřejmě záleží na míře, každému někdy z pusy uteče sprosté slovo a jedno plácnutí přes zadek taky není nezákonné.

Zvláštní druh je sexuální agrese.
Sexuální agrese je pojem, který zahrnuje veškeré činy sexuální povahy, které jsou spáchané na druhé osobě bez jejího souhlasu, nebo aniž by z její strany došlo k nějaké provokaci. Nejedná se tedy pouze o znásilnění, jak si většina lidí mylně myslí, ale i o dotyky a hlazení, které si druhá osoba nepřeje a jsou jí nepříjemné. Za sexuální agresy jsou považovány i činy při nichž nedošlo k žádnému fyzickému kontaktu s obětí ( slovní narážky či gesta se sexuálním podtextem, sexuální návrhy, nucení ke sledování pornografického materiálu atd.).
K sexuálnímu činu může agresor obět donutit fyzickým násilím, vydíráním a nebo také nenásilně ( u dětí), kdy využije jejich bezbranosti a neinformovanosti.
Obětí se může stát kdokoli- muž i žena ,,jakéhokoli věku'' stejně tak jako agresorem. Ze statistik však vyplývá, že obětmi se stávají převážně ženy ve věku mezi 15-25 lety, často jsou obětmi také děti. V mnoha případech oběti agresora znají. Jedná se např. o manžela, vlastního či nevlastního otce, bratra, strýce či jiného příbuzného, rodinného známého, vedoucího, spolužáka atd. Nebezpečí tedy hrozí v jakémkoli prostředí a nejen v noci na vylidněné ulici.

Speciální druh šikany kyberšikana (z cizího jazyka: Cyber-Mobbing, Cyber-Bullying, Cyber-Stalking) využívá k obtěžování oběti elektronických prostředků- počítače, telefonu, mobilního telefonu. Za kyberšikanu je považováno nevhodné kontaktování, vyhrožování, napadání či zesměšňování ( pomocí SMS, emailů atd.) nebo jde o jednání, které se děje za zády napadaného ( zveřejňování fotek a videozáznamů, kritika a jiné). Agresor vystupuje anonymně, pseudonym mu poskytuje jistou ochranu před odhalením.

Rozlišuje se šikana páchaná mezi žáky na školách, v zájmových kroužcích, v dětských domovech a výchovných ústavech, ale také takovou, která se odehrává mezi dítětem a dospělým. Například sexuální obtěžování či znásilnění dětí neznámým člověkem nebo rodinným příslušníkem, blízkým či známým (učitelem, vedoucím krožku), je poměrně častým obsahem článků. Dítě je zranitelnější než dospělý, často si neuvědomuje jaké nebezpečí mu hrozí nebo ani neví, že jednání, které se na něm někdo dopouští je trestné. Zato může i neinformovanost dítěte ze strany rodičů. Příkaz abychom si od nikoho cizího nic nebrali a s nikým cizím nikam nechodili nad kterým jsme dříve kroutili očima, měl svůj důvod a nebyl zbytečný. Třetím typem je šikana mezi dospělými. Ta probíhá většinou na pracovišti (mobbing, bossing).

Osoba, která ubližuje druhým se nazývá agresor. K šikaně může mít hodně důvodů. Může trpět psychickou poruchou, sexuální úchylkou (sexuální deviace), vybíjet si na druhé osobě vztek, řešit si své osobní problémy, zvedat si sebevědomí a mnoho jiného. Agresoři jsou nebo byli podle statistik také často obětmi šikany, mnohdy si neuvědomí, že jejich chování je nesprávné.
Co vede lidi k tomu aby šikanovali druhé? Vliv má jistě dnešní společnost, internet, televize. Zvláště u děti, které tráví více času u televize a počítače než se svými rodiči. Ohrožen je jejich vývoj, jejich psychika, neví, co je dobré a co špatné, mají špatné vzory v akčních hrdinech.

Obět může být jakákoli osoba, dá se říci kdekoli a kdykoli. Stačí být v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Agresor si obět může dlouho vyhlížet nebo ji potká na ulici a je jeho typ nebo mu připomíná někoho koho nesnáší.
Obětmi se často také stávají lidé, kteří jsou nějakým způsobem zvláštní, odlišní a to pozitivně i negativně (vzhledem, chůzí, vyjadřováním, oblékáním...) Agresoři si většinou vybírají snadnou oběť, je jdnodušší napadnout nesmělou a bázlivou osobu než sebevědomého člověka.

Jak se oběť pozná? To je velmi obtížné říci. Jestliže je člověk fyzicky týrán, poznáme to podle podlitin a šrámů na těle. Psychické týrání se však projevuje různě. Mnohdy na sobě oběť šikanování nedá znát, chová se normálně, přitom uvnitř prožívá muka.Cítí se poníženě, zneužitě, méněceně, má pocit viny a studu. Většinou se však šikanování projeví i na chování. Postižení lidé se náhle začnou chovat jinak, než je u nich běžné. Změní styl oblékání, snaží se být nenápadní, vyhýbají se společnosti, nechtějí chodit do práce, děti do školy. Často jsou ustrašení, vyleká je každá drobnost, mají strach z lidí nebo jen některých typů osobností. Děti se začínají raději bavit s mladšími dětmi nebo vůbec nechtějí kontakt s dětmi. Přestávají chodit ven. Znásilněná dívka či žena může mít odpor k mužům, změní se její sexualita, má zvýšenou nebo sníženou chuť na sex. Často mají problémy se vztahy s opačným pohlavím, nemohou či nechtějí si najít partnera, vyskytují se u nich problémy v manželství, které vedou k rozvodům.
Oběti často trpí psychickými problémy, depresemi, úzkostným strachem, objevují se u nich poruchy spánku (nespavost, noční můry).

Dopad na psychiku může být krátkodobý nebo dlouhodobý, záleží na druhu a razanci šikany, na tom jestli byla jednorázová nebo se opakovala a jak dlouho, kdo byl agresorem, nejvíce na oběti samotné, jak se se situací dokáže vyrovnat a jaké na ní zanechá následky. Jestliže se obět nedokáže s agresí vyrovnat natává tzv. traumatická psychóza. Může k ní dojít až po několika dnech, týdnech i měsících po traumatickém zážitku. Záleží na vlastnostech a také minulosti oběti. Někdy se stává, že šikana posune člověka k lepšímu životu.

Šikana ovlivní život šikanovanému, ale i jeho rodině a blízkým. Důležité je jak se oni zachovají, jestli zjištěnou šikanu budou řešit nebo nechají oběť, ať si to vyřeší sama. Někdy rodiče situaci zlehčují a podceňují. Mnohdy dochází také k tomu, že se lidé sami obviňují z toho, že kdyby něco udělali jinak nemuselo by k této situaci vůbec dojít. Mají strach, že by se stejná nebo podobná situace mohla opakovat, a ten brání normálnímu životu rodiny.
Nejhorší varianta je nepřipustit si, že k šikaně na našem blízkým došlo, zapírat pomoc sobě i oběti. To se stává například u obětí sexuální agrese, pokud je agresorem někdo z rodiny. Matka nevěří své dceři, která za ní přijde s obviněním, že její nevlastní otec nebo matčin přítel ji osahává či nutí k sexu. Myslí si, že je to jen pokus o vypuzení muže s rodiny nebo nechce věřit, protože jinak by se cítila jako spolupachatelka. Vždyť to byla ona, kdo muže do rodiny a ke své dčeři přivedl.
Rodiče mívají po zjištění šikany na svém dítěti pocit, že se člověku, který se takového jednání dopustil, musí pomstít, také mu způsobit bolest či „pocuchat“ jeho psychiku. Rodičovská pomsta by však byla nezákonným jednáním. Jedinou možností, jak se pomstít, je promluvit si a řešit problém s rodiči a školou agresora či dovolávat se spravedlnosti u soudu (u trestných činů).
Podotýkám, že pokud se agrese týká vydírání, sexuálního obtěžování dětí i dospělých, či znásilnění, je občanskou povinností osoby, která o takovémto činu ví, nahlásit ji na příslušných orgánech (policii, státním zastupitelství), jelikož se jedná o trestné činy. Navíc tak zabráníme možnému opakování a pachatel bude za své jednání po zásluze potrestán.

Aby došlo k co nejmenšímu narušení psychiky postiženího je důležité mu pomoci. Málokdo se s šikanou dokáže vyrovnat sám. Pokud má člověk pocit, že se má o koho opřít, že se může někomu svěřit, cítí snahu okolí mu usnadnit nepříjemnou situaci, potom se lépe vrátí k normálnímu životu nebo nebudou následky tak katastrofální. Bohužel umění utěšit druhého člověka v tísni nezvládá každý a mnohdy se lidé dopouští chyb, kterými nechtěně šikanovanému ubližují.
Dítě ani dospělého nesmí nikdo k vyprávění o traumatizující situaci nutit. Pokud se nechce svěřit, což se pochopitelně stává například z důvodu studu, musí člověk vyčkávat dokud postižený nepřijde sám. Rodič by se měl snažit s dítětem mluvit o jiných věcech, aby dítě mělo pocit, že o jeho vyprávění matka nebo otec stojí a bude mu naslouchat. Pokud se dítě zpovídá, nesmí dát rodič najevo přehnané emoce. Hysterický rodič, který celou situaci ještě víc dramatizuje, není příliš nápomocen, spíše celou siutaci ještě zhorší, stejně jako rodič lhostejný.
Chybu také dělají pokud ze strachu z opakování šikany svého potomka či partnera neustále kontrolují hlídají, sledují každý jeho krok.
Setkáme se i s případy, kdy se lidé k nepříjemným tématům a rozhovorům o nic vracejí ještě hodně dlouho po jejich spáchání a to vede k tomu, že oběť, která se již s činem vyrovnala se zase vrací vzpomínky a myšlenky na něj.
Někdy se rozhodne rodina rozhodne k razantnímu kroku (stěhování), aby předešla případným poznámkách, lítostem či výsměškům okolí.
V případech, kdy dochází k zhoršování psychického stavu, se považuje za nutné vyhledat odbornou pomoc psychologů, psychiatrů nebo pracovníků specializovaných pracovišť, které se danou problematikou zabývají. Odborník poskytne různé rady, jak se po traumatické situaci zachovat, jak mají s obětí jednat rodinný příslušníci, vyslechne oběť, předepíše uklidňující léky atd. (pozn.: adresy a kontakty na odborné pracovníky a webové stránky s dannou tématikou se nacházejí na internetu, v časopisech, brožurách nebo odborných knihách řešících problematiky agrese u dětí a dospělých).

Slovo závěrem:
Šikana týkající se dětí i dospělých se považuje za velmi závažný celosvětový problém dnešní doby. Může se týkat kohokoli, kdykoli a kdekoli. Proto je nutné ji řešit, nepřehlížet ji nebo si myslet, že nám se nic podobného nemůže stát. Není to pravda. Mnohdy se obětí stávají lidé sebevědomí, do kterých by jsme to nikdy neřekli. Důležité je, aby se co nejvíce zredukovali situace ve kterých k šikaně dochází, a to zajištěním osvěty. Lidé musí být informování, co šikana znamená, jak se proti ní bránit, jak bránit své okolí, musí být zajištěna bezpečnost lidí na ulicích, ve školách a jinde. Pedagogičtí pracovníci a lidé ve vedoucích funkcích by se školit na jednání s obětmi i agresory. Nejdůležitějším krokem je prevence, jelikož některé šrámy na duši se již nikdy nezahojí.

Simona Březinová

zdroj:
Stéphane Bourcet, Isabelle Gravillonová- Šikana ve škole, na ulici, doma