Esej
„Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševním a tělesném zdraví"
(definice MŠMT )
Šikana je v dnešní době velmi užívaným slovem v různých sférách a oblastech života. A není se čemu divit. Týká se lidí jakéhokoli pohlaví, věku (dětí, dospívajících, dospělých), rasy, vyznání, sociální třídy, vzhledu, vzdělání, povolání, inteligence, vlastností, no prostě se může týkat kohokoli z nás.
Šikana může být jak fyzická tak psychická (ústní a písemná forma) nebo kombinací obou druhů. Za šikanu může být považováno urážení, nadávání, vysmívání se, pomlouvání, oloupení o peníze či osobní věci, schovávání věcí, vydírání, znepříjemňování života, bití, násilí, napadání, zadávání nepřiměřených úkolů, ignorace a mnoho dalších.
To co lze již považovat za šikanu a co je ještě únosné je velmi těžké říci. Samozřejmě záleží na míře, každému někdy z pusy uteče sprosté slovo a jedno plácnutí přes zadek taky není nezákonné.
Zvláštní druh je sexuální agrese.
Sexuální agrese je pojem, který zahrnuje veškeré činy sexuální povahy, které jsou spáchané na druhé osobě bez jejího souhlasu, nebo aniž by z její strany došlo k nějaké provokaci. Nejedná se tedy pouze o znásilnění, jak si většina lidí mylně myslí, ale i o dotyky a hlazení, které si druhá osoba nepřeje a jsou jí nepříjemné. Za sexuální agresy jsou považovány i činy při nichž nedošlo k žádnému fyzickému kontaktu s obětí ( slovní narážky či gesta se sexuálním podtextem, sexuální návrhy, nucení ke sledování pornografického materiálu atd.).
K sexuálnímu činu může agresor obět donutit fyzickým násilím, vydíráním a nebo také nenásilně ( u dětí), kdy využije jejich bezbranosti a neinformovanosti.
Obětí se může stát kdokoli- muž i žena ,,jakéhokoli věku'' stejně tak jako agresorem. Ze statistik však vyplývá, že obětmi se stávají převážně ženy ve věku mezi 15-25 lety, často jsou obětmi také děti. V mnoha případech oběti agresora znají. Jedná se např. o manžela, vlastního či nevlastního otce, bratra, strýce či jiného příbuzného, rodinného známého, vedoucího, spolužáka atd. Nebezpečí tedy hrozí v jakémkoli prostředí a nejen v noci na vylidněné ulici.
Speciální druh šikany kyberšikana (z cizího jazyka: Cyber-Mobbing, Cyber-Bullying, Cyber-Stalking) využívá k obtěžování oběti elektronických prostředků- počítače, telefonu, mobilního telefonu. Za kyberšikanu je považováno nevhodné kontaktování, vyhrožování, napadání či zesměšňování ( pomocí SMS, emailů atd.) nebo jde o jednání, které se děje za zády napadaného ( zveřejňování fotek a videozáznamů, kritika a jiné). Agresor vystupuje anonymně, pseudonym mu poskytuje jistou ochranu před odhalením.
Rozlišuje se šikana páchaná mezi žáky na školách, v zájmových kroužcích, v dětských domovech a výchovných ústavech, ale také takovou, která se odehrává mezi dítětem a dospělým. Například sexuální obtěžování či znásilnění dětí neznámým člověkem nebo rodinným příslušníkem, blízkým či známým (učitelem, vedoucím krožku), je poměrně častým obsahem článků. Dítě je zranitelnější než dospělý, často si neuvědomuje jaké nebezpečí mu hrozí nebo ani neví, že jednání, které se na něm někdo dopouští je trestné. Zato může i neinformovanost dítěte ze strany rodičů. Příkaz abychom si od nikoho cizího nic nebrali a s nikým cizím nikam nechodili nad kterým jsme dříve kroutili očima, měl svůj důvod a nebyl zbytečný. Třetím typem je šikana mezi dospělými. Ta probíhá většinou na pracovišti (mobbing, bossing).
Osoba, která ubližuje druhým se nazývá agresor. K šikaně může mít hodně důvodů. Může trpět psychickou poruchou, sexuální úchylkou (sexuální deviace), vybíjet si na druhé osobě vztek, řešit si své osobní problémy, zvedat si sebevědomí a mnoho jiného. Agresoři jsou nebo byli podle statistik také často obětmi šikany, mnohdy si neuvědomí, že jejich chování je nesprávné.
Co vede lidi k tomu aby šikanovali druhé? Vliv má jistě dnešní společnost, internet, televize. Zvláště u děti, které tráví více času u televize a počítače než se svými rodiči. Ohrožen je jejich vývoj, jejich psychika, neví, co je dobré a co špatné, mají špatné vzory v akčních hrdinech.
Obět může být jakákoli osoba, dá se říci kdekoli a kdykoli. Stačí být v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Agresor si obět může dlouho vyhlížet nebo ji potká na ulici a je jeho typ nebo mu připomíná někoho koho nesnáší.
Obětmi se často také stávají lidé, kteří jsou nějakým způsobem zvláštní, odlišní a to pozitivně i negativně (vzhledem, chůzí, vyjadřováním, oblékáním...) Agresoři si většinou vybírají snadnou oběť, je jdnodušší napadnout nesmělou a bázlivou osobu než sebevědomého člověka.
Jak se oběť pozná? To je velmi obtížné říci. Jestliže je člověk fyzicky týrán, poznáme to podle podlitin a šrámů na těle. Psychické týrání se však projevuje různě. Mnohdy na sobě oběť šikanování nedá znát, chová se normálně, přitom uvnitř prožívá muka.Cítí se poníženě, zneužitě, méněceně, má pocit viny a studu. Většinou se však šikanování projeví i na chování. Postižení lidé se náhle začnou chovat jinak, než je u nich běžné. Změní styl oblékání, snaží se být nenápadní, vyhýbají se společnosti, nechtějí chodit do práce, děti do školy. Často jsou ustrašení, vyleká je každá drobnost, mají strach z lidí nebo jen některých typů osobností. Děti se začínají raději bavit s mladšími dětmi nebo vůbec nechtějí kontakt s dětmi. Přestávají chodit ven. Znásilněná dívka či žena může mít odpor k mužům, změní se její sexualita, má zvýšenou nebo sníženou chuť na sex. Často mají problémy se vztahy s opačným pohlavím, nemohou či nechtějí si najít partnera, vyskytují se u nich problémy v manželství, které vedou k rozvodům.
Oběti často trpí psychickými problémy, depresemi, úzkostným strachem, objevují se u nich poruchy spánku (nespavost, noční můry).
Dopad na psychiku může být krátkodobý nebo dlouhodobý, záleží na druhu a razanci šikany, na tom jestli byla jednorázová nebo se opakovala a jak dlouho, kdo byl agresorem, nejvíce na oběti samotné, jak se se situací dokáže vyrovnat a jaké na ní zanechá následky. Jestliže se obět nedokáže s agresí vyrovnat natává tzv. traumatická psychóza. Může k ní dojít až po několika dnech, týdnech i měsících po traumatickém zážitku. Záleží na vlastnostech a také minulosti oběti. Někdy se stává, že šikana posune člověka k lepšímu životu.
Šikana ovlivní život šikanovanému, ale i jeho rodině a blízkým. Důležité je jak se oni zachovají, jestli zjištěnou šikanu budou řešit nebo nechají oběť, ať si to vyřeší sama. Někdy rodiče situaci zlehčují a podceňují. Mnohdy dochází také k tomu, že se lidé sami obviňují z toho, že kdyby něco udělali jinak nemuselo by k této situaci vůbec dojít. Mají strach, že by se stejná nebo podobná situace mohla opakovat, a ten brání normálnímu životu rodiny.
Nejhorší varianta je nepřipustit si, že k šikaně na našem blízkým došlo, zapírat pomoc sobě i oběti. To se stává například u obětí sexuální agrese, pokud je agresorem někdo z rodiny. Matka nevěří své dceři, která za ní přijde s obviněním, že její nevlastní otec nebo matčin přítel ji osahává či nutí k sexu. Myslí si, že je to jen pokus o vypuzení muže s rodiny nebo nechce věřit, protože jinak by se cítila jako spolupachatelka. Vždyť to byla ona, kdo muže do rodiny a ke své dčeři přivedl.
Rodiče mívají po zjištění šikany na svém dítěti pocit, že se člověku, který se takového jednání dopustil, musí pomstít, také mu způsobit bolest či „pocuchat“ jeho psychiku. Rodičovská pomsta by však byla nezákonným jednáním. Jedinou možností, jak se pomstít, je promluvit si a řešit problém s rodiči a školou agresora či dovolávat se spravedlnosti u soudu (u trestných činů).
Podotýkám, že pokud se agrese týká vydírání, sexuálního obtěžování dětí i dospělých, či znásilnění, je občanskou povinností osoby, která o takovémto činu ví, nahlásit ji na příslušných orgánech (policii, státním zastupitelství), jelikož se jedná o trestné činy. Navíc tak zabráníme možnému opakování a pachatel bude za své jednání po zásluze potrestán.
Aby došlo k co nejmenšímu narušení psychiky postiženího je důležité mu pomoci. Málokdo se s šikanou dokáže vyrovnat sám. Pokud má člověk pocit, že se má o koho opřít, že se může někomu svěřit, cítí snahu okolí mu usnadnit nepříjemnou situaci, potom se lépe vrátí k normálnímu životu nebo nebudou následky tak katastrofální. Bohužel umění utěšit druhého člověka v tísni nezvládá každý a mnohdy se lidé dopouští chyb, kterými nechtěně šikanovanému ubližují.
Dítě ani dospělého nesmí nikdo k vyprávění o traumatizující situaci nutit. Pokud se nechce svěřit, což se pochopitelně stává například z důvodu studu, musí člověk vyčkávat dokud postižený nepřijde sám. Rodič by se měl snažit s dítětem mluvit o jiných věcech, aby dítě mělo pocit, že o jeho vyprávění matka nebo otec stojí a bude mu naslouchat. Pokud se dítě zpovídá, nesmí dát rodič najevo přehnané emoce. Hysterický rodič, který celou situaci ještě víc dramatizuje, není příliš nápomocen, spíše celou siutaci ještě zhorší, stejně jako rodič lhostejný.
Chybu také dělají pokud ze strachu z opakování šikany svého potomka či partnera neustále kontrolují hlídají, sledují každý jeho krok.
Setkáme se i s případy, kdy se lidé k nepříjemným tématům a rozhovorům o nic vracejí ještě hodně dlouho po jejich spáchání a to vede k tomu, že oběť, která se již s činem vyrovnala se zase vrací vzpomínky a myšlenky na něj.
Někdy se rozhodne rodina rozhodne k razantnímu kroku (stěhování), aby předešla případným poznámkách, lítostem či výsměškům okolí.
V případech, kdy dochází k zhoršování psychického stavu, se považuje za nutné vyhledat odbornou pomoc psychologů, psychiatrů nebo pracovníků specializovaných pracovišť, které se danou problematikou zabývají. Odborník poskytne různé rady, jak se po traumatické situaci zachovat, jak mají s obětí jednat rodinný příslušníci, vyslechne oběť, předepíše uklidňující léky atd. (pozn.: adresy a kontakty na odborné pracovníky a webové stránky s dannou tématikou se nacházejí na internetu, v časopisech, brožurách nebo odborných knihách řešících problematiky agrese u dětí a dospělých).
Slovo závěrem:
Šikana týkající se dětí i dospělých se považuje za velmi závažný celosvětový problém dnešní doby. Může se týkat kohokoli, kdykoli a kdekoli. Proto je nutné ji řešit, nepřehlížet ji nebo si myslet, že nám se nic podobného nemůže stát. Není to pravda. Mnohdy se obětí stávají lidé sebevědomí, do kterých by jsme to nikdy neřekli. Důležité je, aby se co nejvíce zredukovali situace ve kterých k šikaně dochází, a to zajištěním osvěty. Lidé musí být informování, co šikana znamená, jak se proti ní bránit, jak bránit své okolí, musí být zajištěna bezpečnost lidí na ulicích, ve školách a jinde. Pedagogičtí pracovníci a lidé ve vedoucích funkcích by se školit na jednání s obětmi i agresory. Nejdůležitějším krokem je prevence, jelikož některé šrámy na duši se již nikdy nezahojí.
Simona Březinová
zdroj:
Stéphane Bourcet, Isabelle Gravillonová- Šikana ve škole, na ulici, doma
neděle 24. května 2009
sobota 23. května 2009
Recenze knihy Můj šéf, můj nepřítel
Pavel Beňo : Můj šéf, můj nepřítel
Pavel Beňo je psycholog s klinickou a poradenskou praxí, který se věnuje především vztahům mezi lidmi na pracovišti (tzv. organizační psychologií).
Jak již název napovídá, jedná se knihu o nevhodném chování a jednání mezi lidmi na pracovišti ať už mezi samotnými zaměstnanci, tak mezi podřízeným a jeho nadřízeným (mobbing a bossing).
Kniha se dobře čte, informace jsou podány srozumitelně a jasně, cizí a odborné názvy bývají objasněny v závorce za takovýmto slovem.
Kniha obsahuje 23 kapitol z nich každá nese svůj název, který charakterizuje konkrétní problém v ní řešený. Pod názvem kapitoly se objevuje nějaké moudro, přísloví, úryvek od známého spisovatele nebo samotného autora knihy. Na začátku každé kapitoly najdeme pár vět o jejím obsahu. Na konci kapitoly je shrnutí nejduležitějších informací a poznatků. Seznam všech kapitol na počátku velmi usnadňuje orientaci v knize.
Na konec knihy autor vložil 11 příloh, rejstřík cizích a odborných názvů seřazený podle abecedy a seznam českých, anglických, německých a italských webových stránek řešících stejná témata.
V knize je obsaženo hodně příběhů ze života, které autor nashromáždil během své letité praxe z dopisů nebo vyprávění svých pacientů, kteří šikanu na pracovišti zažili na vlastní kůži.
Hned na začátku knihy autor vysvětluje nejdůležitější pojmy ( bossing, mobbing...), které se v knize často opakují, snaží se nastínit, jak by mělo vypadat ideální pracovní prostředí a vztahy mezi pracovníky při výkonu povolání. Dodává však, že díky dnešní situaci na trhu práce, žebříčku hodnot lidí, vlastnostmi zaměstnanců, organizací firem, hierarchii a dalším aspektům je ideál pouze utopií.
Dále se zaobírá otázkou, proč se inteligentní lidé mezi sebou navzájem napadají a znepříjemňují si pobyt v práci. Tuto otázku se snaží obrazně vysvětlit na příkladech ze říše zvířat (například na hejnu slepic či stádu koní). Říká, že i mezi zvířaty existuje nějaká hierarchie, podle níž se rozdělují role, práva a povinnosti, stejně tak jako u lidí. Některá zvířata mají právo řídit zbytek skupiny, dříve se nakrmit atd. Autor však dodává, že povýšenost u lidí není stejně přirozená jako u zvířat, jelikož člověk je inteligentnější bytost, která se neřídí jen svou přirozeností a pudy. Podobnost se zvířaty máme i co se týče teritoriality. Každý si chrání své ,,území“ a nechce vpustit žádného vetřelce.
Další kapitoly se věnují pojmu agrese, agresivita, zjistíme zde, jak vůbec vzniká a co ji vyvolává, že existuje agresivita vrozená, ale také získaná, v jaké části mozku se nachází řídíci centrum pro lidské chování, proč jsou muži agresivnější něž ženy. Důležitý poznatek je, že agrese vzniká také v důsledku frustrace. Autor také píše o tzv.skupinové agresi, kdy se k šikanování připojí i člověk, který ji jinak odsuzuje nebo by jí sám nebyl schopen.
Kniha pokračuje kapitolou Čtyři vývojové fáze mobbingu, ze které se dozvídáme, že se mobbing postupně vyvíjí, kde je hranice mezi nevinným žertem a terorem, jak vůbec šikana začíná (nevyřešený konflikt), dále je zde popis situace, kdy si oběť stěžuje nadřízenému a ten to ignoruje nebo se dokonce ze strachu ze svých podřízených k teroru připojí. Na toto navazuje článek popisující, co se s obětí děje po psychické stránce, existenční problémy, které můžou nastat (ztráta práce, ovlivnění vztahu v rodině a mezi blízkými).
Část knihy je věnována specifickému druhu šikany- bossingu. Zde se rozebírají obavy, které přimějí vedoucího pracovníka k tomu, aby se dopustil nepřípustného jednání na svém podřízeném a několik typů klasických bosserů. Zdůrazňuje se také, že mnohdy se důvodem stávají osobní problémy, které s prací vůbec nesouvisí. V následujícím článku se rozebírá problém vlivu mobbingu a bossingu na činnost ve firmě. Ze statistik vyplývá, že ve firmě, která zaměstnává lidi, kteří podali tzv. vnitřní výpověď (fyzicky ve firmě pracují, do zaměstnání dochází, ale psychicky je chod firmy vůbec nezajímá, nechtějí se angažovat atd.) dochází k mnohem menším obratům, přichází tak o miliony a mnohdy to může vést k jejímu bankrotu. Autor tedy vyzdvihuje nutnost školení vedoucích pracovníků. Říká, že dobrý šéf musí splňovat určitá kritéria. Musí být profesionální (mít dostatečnou odbornost, zájem o prosperitu firmy,věnovat se své práci jak nejlépe umí) a mít autoritu (přirozenou a ne vynucenou násilím).
Ke konci knihy se objevují rady, jak se bránit případné budoucí šikaně, jak postupovat pokud se někdo na nás snaží dopouštět agresivního chování. Autor říká, že důležité je nepodlehnout, že napadená osoba se nesmí vzdát, podvolit se a nechat se tyranizovat. Jen na ní je rozhodnutí, jestli práci opustí nebo zůstane a bude bojovat. Důležité v boji je najít si spojence a vytvořit si nějakou strategii, jak postupovat. Osoby, které jsou obětí mobbingu nebo bossingu, a snaží se proti tomu něco udělat, nesmí zapomenout, že bez důkazů nikdy žádnou šikanu nedokážou. Proto je důležité schovávat si veškeré dokumenty, které by mohli vést k dopadení agresorů, zapisovat si veškeré nepříjemné situace, ke kterým došlo, a to co nejpodrobněji (datum...). Výhodou oběti je také pokud zná všechna svá práva vyplývající ze zákona (ústava, zákoník práce, trestní zákoník...).
Podle mého mínění je nejzajímavější částí knihy 11 příloh na konci.
Přílohy:
Příloha č.1- Petice za produktivní vedení a férové vztahy na pracovišti
Příloha č.2- Seznam pozitivních a negativních pocitů, které můžeme během práce zažít (jde o to nahradit negativní emoce těmi pozitivními)
Příloha č.3- Seznam jednání, které lze považovat za mobbing či bossing (s poznámkou, že toto jednání se delší dobu opakuje),
Příloha č.4- Test, který by měl člověku pomoci zjisti, jestli je skutečně obětí mobbingu.
Příloha č.5- Rady jak se chovat, jak komunikovat, jak vystupovat aby se člověk nestal snadnou obětí mobbingu
Příloha č.6- 2 příklady pracovního řádu, který má zajistit dobré mezilidské vztahy na pracovišti
Příloha č.7- Test pro vedoucího, jehož úkolem je zjistit, jestli je právě on osobou, která má vystupovat ve funkci nadřízeného
Příloha č.8- Výsledky testu ve kterém se posuzuje autorita manažera (jednou jde o sebehodnocení, podruhé o mínění jiné osoby)
Příloha č.9- Ustanovení a morální hodnoty jedné německé firmy
Příloha č.10-Kontakty na organizace řešící vztahy na pracovišti
Příloha č. 11- Právní normy ČR uplatnitelné v boji proti mobbingu
Simona Březinová
Pavel Beňo je psycholog s klinickou a poradenskou praxí, který se věnuje především vztahům mezi lidmi na pracovišti (tzv. organizační psychologií).
Jak již název napovídá, jedná se knihu o nevhodném chování a jednání mezi lidmi na pracovišti ať už mezi samotnými zaměstnanci, tak mezi podřízeným a jeho nadřízeným (mobbing a bossing).
Kniha se dobře čte, informace jsou podány srozumitelně a jasně, cizí a odborné názvy bývají objasněny v závorce za takovýmto slovem.
Kniha obsahuje 23 kapitol z nich každá nese svůj název, který charakterizuje konkrétní problém v ní řešený. Pod názvem kapitoly se objevuje nějaké moudro, přísloví, úryvek od známého spisovatele nebo samotného autora knihy. Na začátku každé kapitoly najdeme pár vět o jejím obsahu. Na konci kapitoly je shrnutí nejduležitějších informací a poznatků. Seznam všech kapitol na počátku velmi usnadňuje orientaci v knize.
Na konec knihy autor vložil 11 příloh, rejstřík cizích a odborných názvů seřazený podle abecedy a seznam českých, anglických, německých a italských webových stránek řešících stejná témata.
V knize je obsaženo hodně příběhů ze života, které autor nashromáždil během své letité praxe z dopisů nebo vyprávění svých pacientů, kteří šikanu na pracovišti zažili na vlastní kůži.
Hned na začátku knihy autor vysvětluje nejdůležitější pojmy ( bossing, mobbing...), které se v knize často opakují, snaží se nastínit, jak by mělo vypadat ideální pracovní prostředí a vztahy mezi pracovníky při výkonu povolání. Dodává však, že díky dnešní situaci na trhu práce, žebříčku hodnot lidí, vlastnostmi zaměstnanců, organizací firem, hierarchii a dalším aspektům je ideál pouze utopií.
Dále se zaobírá otázkou, proč se inteligentní lidé mezi sebou navzájem napadají a znepříjemňují si pobyt v práci. Tuto otázku se snaží obrazně vysvětlit na příkladech ze říše zvířat (například na hejnu slepic či stádu koní). Říká, že i mezi zvířaty existuje nějaká hierarchie, podle níž se rozdělují role, práva a povinnosti, stejně tak jako u lidí. Některá zvířata mají právo řídit zbytek skupiny, dříve se nakrmit atd. Autor však dodává, že povýšenost u lidí není stejně přirozená jako u zvířat, jelikož člověk je inteligentnější bytost, která se neřídí jen svou přirozeností a pudy. Podobnost se zvířaty máme i co se týče teritoriality. Každý si chrání své ,,území“ a nechce vpustit žádného vetřelce.
Další kapitoly se věnují pojmu agrese, agresivita, zjistíme zde, jak vůbec vzniká a co ji vyvolává, že existuje agresivita vrozená, ale také získaná, v jaké části mozku se nachází řídíci centrum pro lidské chování, proč jsou muži agresivnější něž ženy. Důležitý poznatek je, že agrese vzniká také v důsledku frustrace. Autor také píše o tzv.skupinové agresi, kdy se k šikanování připojí i člověk, který ji jinak odsuzuje nebo by jí sám nebyl schopen.
Kniha pokračuje kapitolou Čtyři vývojové fáze mobbingu, ze které se dozvídáme, že se mobbing postupně vyvíjí, kde je hranice mezi nevinným žertem a terorem, jak vůbec šikana začíná (nevyřešený konflikt), dále je zde popis situace, kdy si oběť stěžuje nadřízenému a ten to ignoruje nebo se dokonce ze strachu ze svých podřízených k teroru připojí. Na toto navazuje článek popisující, co se s obětí děje po psychické stránce, existenční problémy, které můžou nastat (ztráta práce, ovlivnění vztahu v rodině a mezi blízkými).
Část knihy je věnována specifickému druhu šikany- bossingu. Zde se rozebírají obavy, které přimějí vedoucího pracovníka k tomu, aby se dopustil nepřípustného jednání na svém podřízeném a několik typů klasických bosserů. Zdůrazňuje se také, že mnohdy se důvodem stávají osobní problémy, které s prací vůbec nesouvisí. V následujícím článku se rozebírá problém vlivu mobbingu a bossingu na činnost ve firmě. Ze statistik vyplývá, že ve firmě, která zaměstnává lidi, kteří podali tzv. vnitřní výpověď (fyzicky ve firmě pracují, do zaměstnání dochází, ale psychicky je chod firmy vůbec nezajímá, nechtějí se angažovat atd.) dochází k mnohem menším obratům, přichází tak o miliony a mnohdy to může vést k jejímu bankrotu. Autor tedy vyzdvihuje nutnost školení vedoucích pracovníků. Říká, že dobrý šéf musí splňovat určitá kritéria. Musí být profesionální (mít dostatečnou odbornost, zájem o prosperitu firmy,věnovat se své práci jak nejlépe umí) a mít autoritu (přirozenou a ne vynucenou násilím).
Ke konci knihy se objevují rady, jak se bránit případné budoucí šikaně, jak postupovat pokud se někdo na nás snaží dopouštět agresivního chování. Autor říká, že důležité je nepodlehnout, že napadená osoba se nesmí vzdát, podvolit se a nechat se tyranizovat. Jen na ní je rozhodnutí, jestli práci opustí nebo zůstane a bude bojovat. Důležité v boji je najít si spojence a vytvořit si nějakou strategii, jak postupovat. Osoby, které jsou obětí mobbingu nebo bossingu, a snaží se proti tomu něco udělat, nesmí zapomenout, že bez důkazů nikdy žádnou šikanu nedokážou. Proto je důležité schovávat si veškeré dokumenty, které by mohli vést k dopadení agresorů, zapisovat si veškeré nepříjemné situace, ke kterým došlo, a to co nejpodrobněji (datum...). Výhodou oběti je také pokud zná všechna svá práva vyplývající ze zákona (ústava, zákoník práce, trestní zákoník...).
Podle mého mínění je nejzajímavější částí knihy 11 příloh na konci.
Přílohy:
Příloha č.1- Petice za produktivní vedení a férové vztahy na pracovišti
Příloha č.2- Seznam pozitivních a negativních pocitů, které můžeme během práce zažít (jde o to nahradit negativní emoce těmi pozitivními)
Příloha č.3- Seznam jednání, které lze považovat za mobbing či bossing (s poznámkou, že toto jednání se delší dobu opakuje),
Příloha č.4- Test, který by měl člověku pomoci zjisti, jestli je skutečně obětí mobbingu.
Příloha č.5- Rady jak se chovat, jak komunikovat, jak vystupovat aby se člověk nestal snadnou obětí mobbingu
Příloha č.6- 2 příklady pracovního řádu, který má zajistit dobré mezilidské vztahy na pracovišti
Příloha č.7- Test pro vedoucího, jehož úkolem je zjistit, jestli je právě on osobou, která má vystupovat ve funkci nadřízeného
Příloha č.8- Výsledky testu ve kterém se posuzuje autorita manažera (jednou jde o sebehodnocení, podruhé o mínění jiné osoby)
Příloha č.9- Ustanovení a morální hodnoty jedné německé firmy
Příloha č.10-Kontakty na organizace řešící vztahy na pracovišti
Příloha č. 11- Právní normy ČR uplatnitelné v boji proti mobbingu
Simona Březinová
shrnutí německy psaných odborných článků
Odborné články týkající se problematiky šikany psané v německém jazyce jsou těm česky psaným velmi podobné. Jejich úkolem je vysvětlit, co to vůbec šikana a agrese je, jaké jednání již můžeme za šikanu považovat. Také popisují osobu agresora a jeho důvody k týrání, typické vlastnosti oběťi a rizikové faktory a situace, při kterých je větší nebezpečí, že k agresi může dojít (vyzívavý styl oblékání).
Poskytují rady, jak se v případě zjištění šikany na jiných osobách zachovat, jestli je nutné událost nahlásit, jak se má zachovat oběť a její rodiče či pedagogičtí pracovníci. Nalezneme zde také přehledy různých psychických stavů a nemocí, které můžou oběť šikany postihnout, a kontakty na odborníky, kteří nám s léčbou psychických problémů nebo proti možnému budoucímu zhoršení stavu mohou pomoci či poskytnout různé rady, jak případnému opakování předejít.
Pojmem, který se více vyskytuje v cizojazyčných časopisech nebo na internetu, je kyberšikana (tedy šikana, která je zprostředkována pomocí moderní elektroniky, a tím zajišťuje agresorovi, který vystupuje anonymně nebo pod pseudonymem, bezpečí). Důvodem je možná to, že do České republiky přišli moderní komunikační přístroje s několikaletým zpožděním oproti více vyspělým státům, a proto není problematika kyberšikany ještě tak moc známa.
Německy psané odborné články se oproti těm českým zabývají více šikanou dospělých než šikanou mezi dětmi např. ve školách. To znamená, že více řeší problémy a konflikty, které nastávají mezi dospělými, většinou na pracovišti. Autoři článků rozebírají jak je možné, že rozumní lidé si navzájem škodí a znepříjemňují život. Řeší co dospělé vede k šikaně spolupracovníků, nadřízených či podřízených. Často je v článcích používáno cizích výrazů jako mobbing (šikana spolupracovníků), bossing (šikana podřízeného nadřízeným), chairing (šikana nadřízeného ze strany podřízených) a mnoha dalších. Mnohdy je na příkladech ze života popisováno, jak se šikana dospělého může od maličkostí jako je rádoby vtipná poznámka, schovávání psacích potřeb, poslání neslušného emailu stupňovat až do takové míry, že je pro šikanovaného neúnosná. Sexuální obtěžování, které se týká převážně žen, neproveditelné úkoly, fyzické napadání, psychický teror, ignorace a jiné hrubé tyranizování můžou a často vedou k ovlivnění psychiky oběti. Ty potom trpí psychickými problémy, mají strach docházet do práce, vyhýbají se lidem a tak dále. Toto všechno může vést k existenčním problémům, ztrátě povolání, psychickému zhroucení a dokonce k sebevraždě.
V německých článcích se objevují různé statistiky, ze kterých vyplývá v jakých pracovních prostředích nejčastěji k šikaně dochází, jestli je častější mobbing či bossing, jestli je více obětí a agresorů mezi muži nebo ženami, kolik procent šikanovaných obtěžování nahlásí, kolik je postiženo dlouhodobými psychickými problémy, jaké jsou nejčastějsí formy šikany a mnoho jiných zajímavých čísel.
Některé články jsou zaměřeny spíše na právní stránku problematiky šikany. V nich se potom řeší, jaké jednání proti postiženému je již nezákonné a tedy trestné. Zjistíme také jaké právní kroky může oběť učinit, aby se bránila a zabránila agresorovi dalšímu tyranizování. V těchto článcích bývají úryvky z ústavy státu, výčet základních lidských práv.
Německé články jsou dle mého názoru poměrně dobře zpracovány, ale v česky psaných nalezneme více podrobnějších informací, hlavně co se týče sexuálních agresí a dětské šikany.
Simona Březinová
Poskytují rady, jak se v případě zjištění šikany na jiných osobách zachovat, jestli je nutné událost nahlásit, jak se má zachovat oběť a její rodiče či pedagogičtí pracovníci. Nalezneme zde také přehledy různých psychických stavů a nemocí, které můžou oběť šikany postihnout, a kontakty na odborníky, kteří nám s léčbou psychických problémů nebo proti možnému budoucímu zhoršení stavu mohou pomoci či poskytnout různé rady, jak případnému opakování předejít.
Pojmem, který se více vyskytuje v cizojazyčných časopisech nebo na internetu, je kyberšikana (tedy šikana, která je zprostředkována pomocí moderní elektroniky, a tím zajišťuje agresorovi, který vystupuje anonymně nebo pod pseudonymem, bezpečí). Důvodem je možná to, že do České republiky přišli moderní komunikační přístroje s několikaletým zpožděním oproti více vyspělým státům, a proto není problematika kyberšikany ještě tak moc známa.
Německy psané odborné články se oproti těm českým zabývají více šikanou dospělých než šikanou mezi dětmi např. ve školách. To znamená, že více řeší problémy a konflikty, které nastávají mezi dospělými, většinou na pracovišti. Autoři článků rozebírají jak je možné, že rozumní lidé si navzájem škodí a znepříjemňují život. Řeší co dospělé vede k šikaně spolupracovníků, nadřízených či podřízených. Často je v článcích používáno cizích výrazů jako mobbing (šikana spolupracovníků), bossing (šikana podřízeného nadřízeným), chairing (šikana nadřízeného ze strany podřízených) a mnoha dalších. Mnohdy je na příkladech ze života popisováno, jak se šikana dospělého může od maličkostí jako je rádoby vtipná poznámka, schovávání psacích potřeb, poslání neslušného emailu stupňovat až do takové míry, že je pro šikanovaného neúnosná. Sexuální obtěžování, které se týká převážně žen, neproveditelné úkoly, fyzické napadání, psychický teror, ignorace a jiné hrubé tyranizování můžou a často vedou k ovlivnění psychiky oběti. Ty potom trpí psychickými problémy, mají strach docházet do práce, vyhýbají se lidem a tak dále. Toto všechno může vést k existenčním problémům, ztrátě povolání, psychickému zhroucení a dokonce k sebevraždě.
V německých článcích se objevují různé statistiky, ze kterých vyplývá v jakých pracovních prostředích nejčastěji k šikaně dochází, jestli je častější mobbing či bossing, jestli je více obětí a agresorů mezi muži nebo ženami, kolik procent šikanovaných obtěžování nahlásí, kolik je postiženo dlouhodobými psychickými problémy, jaké jsou nejčastějsí formy šikany a mnoho jiných zajímavých čísel.
Některé články jsou zaměřeny spíše na právní stránku problematiky šikany. V nich se potom řeší, jaké jednání proti postiženému je již nezákonné a tedy trestné. Zjistíme také jaké právní kroky může oběť učinit, aby se bránila a zabránila agresorovi dalšímu tyranizování. V těchto článcích bývají úryvky z ústavy státu, výčet základních lidských práv.
Německé články jsou dle mého názoru poměrně dobře zpracovány, ale v česky psaných nalezneme více podrobnějších informací, hlavně co se týče sexuálních agresí a dětské šikany.
Simona Březinová
Shrnutí česky psaných odborných článků
Česky psané odborné články zabývající se šikanou a agresí obsahují většinou obecné ale velmi důležité informace týkající se této problematiky. Nalezneme v nich vysvětlení samotného pojmu šikana a mnohdy i definice pojmů vztahujících se k tomuto tématu. Autoři na situacích ze života ukazují, co je pouze dětské pošťuchování mezi sebou nebo plácnutí přes zadek dítěte rodičem, a co už překročilo hranici a jedná se tedy o šikanování.
Dále je zde popsáno, co vede agresora k šikanování jiných osob a to z hledisek psychických (popisy projevů psychických nemocí) i sociálních (strach ze ztráty svého postavení, upevňování pozice a mnoho dalších). Pozornost je také věnována oběti, autoři zde poukazují na typické rysy a vlastnosti oběti, jednání a chování, kterým k sobě agresora lákají.
V odborných článcích se můžeme dočíst o různých druzích šikany. Bývá rozdělena na šikanu fyzickou, kdy dochází k bití, omezování v pohybu, obětem může být odpíráno jídlo a tekutiny, sexuální agrese a jiné, psychickou šikanu, která poškozuje člověka především na psychice. Tento druh zahrnuje vydírání, vyhrožování, ponižování, zastrašování, poškozování věcí, nadávání atd. Možná je také kombinace psychické a fyzické šikany. Šikana se samozřejmě může vyvíjet a většinou tomu tak i je.
Česky psané odborné články se zaměřují převážně na šikanu páchanou na dětech a dospívajících. Věnují se šikaně páchané mezi žáky na školách, v zájmových kroužcích, v dětských domovech a výchovných ústavech, ale také takovou, která se odehrává mezi dítětem a dospělým. Například sexuální obtěžování či znásilnění dětí neznámým člověkem nebo rodinným příslušníkem či blízkým, je poměrně častým obsahem článků. Méně se již píše o šikaně mezi dospělými.
V článcích se nachází pokyny pro šikanované nebo jejich rodiče a pedagogy o tom, jak se chovat, jestliže k šikanování u našeho blízkého dochází, jak se v takové situaci bránit, jestli je nutné vyhledat odbornou pomoc. Někdy jsou zveřejněny kontakty na psychology, psychiatry či organizace s vyškolenými pracovníky, kteří se léčbou psychických problémů vzniklých šikanováním zabývají. Autoři nezapomínají ani na důležitost prevence a minimalizace šikany, a proto radí, jak šikaně jako možná budoucí oběť předcházet, jak chránit své dítě a trestat zjištěnou šikanu. Někdy se také řeší otázka zda má oběť, rodič, pedagog či osoba, která zjistila nebo byla svědkem šikany, celou záležitost nahlásit na policii.
Články většinou publikují odborníci na problematiku šikany, tedy psychologové, psychiatři, pedagogové, výchovní pracovníci, kteří mají jak teoretické znalosti tak i praktické zkušenosti. Používají v nich odbornou terminologii, kterou lidé běžně znají a používají. Články jsou určeny jak odborné tak i laické veřejnosti a jsou publikovány v časopisech a na internetu. Bývají doplněny o fotografie či doporučenou literaturu pro zájemce, kteří by se chtěli o danné téma více zajímat.
Simona Březinová
Dále je zde popsáno, co vede agresora k šikanování jiných osob a to z hledisek psychických (popisy projevů psychických nemocí) i sociálních (strach ze ztráty svého postavení, upevňování pozice a mnoho dalších). Pozornost je také věnována oběti, autoři zde poukazují na typické rysy a vlastnosti oběti, jednání a chování, kterým k sobě agresora lákají.
V odborných článcích se můžeme dočíst o různých druzích šikany. Bývá rozdělena na šikanu fyzickou, kdy dochází k bití, omezování v pohybu, obětem může být odpíráno jídlo a tekutiny, sexuální agrese a jiné, psychickou šikanu, která poškozuje člověka především na psychice. Tento druh zahrnuje vydírání, vyhrožování, ponižování, zastrašování, poškozování věcí, nadávání atd. Možná je také kombinace psychické a fyzické šikany. Šikana se samozřejmě může vyvíjet a většinou tomu tak i je.
Česky psané odborné články se zaměřují převážně na šikanu páchanou na dětech a dospívajících. Věnují se šikaně páchané mezi žáky na školách, v zájmových kroužcích, v dětských domovech a výchovných ústavech, ale také takovou, která se odehrává mezi dítětem a dospělým. Například sexuální obtěžování či znásilnění dětí neznámým člověkem nebo rodinným příslušníkem či blízkým, je poměrně častým obsahem článků. Méně se již píše o šikaně mezi dospělými.
V článcích se nachází pokyny pro šikanované nebo jejich rodiče a pedagogy o tom, jak se chovat, jestliže k šikanování u našeho blízkého dochází, jak se v takové situaci bránit, jestli je nutné vyhledat odbornou pomoc. Někdy jsou zveřejněny kontakty na psychology, psychiatry či organizace s vyškolenými pracovníky, kteří se léčbou psychických problémů vzniklých šikanováním zabývají. Autoři nezapomínají ani na důležitost prevence a minimalizace šikany, a proto radí, jak šikaně jako možná budoucí oběť předcházet, jak chránit své dítě a trestat zjištěnou šikanu. Někdy se také řeší otázka zda má oběť, rodič, pedagog či osoba, která zjistila nebo byla svědkem šikany, celou záležitost nahlásit na policii.
Články většinou publikují odborníci na problematiku šikany, tedy psychologové, psychiatři, pedagogové, výchovní pracovníci, kteří mají jak teoretické znalosti tak i praktické zkušenosti. Používají v nich odbornou terminologii, kterou lidé běžně znají a používají. Články jsou určeny jak odborné tak i laické veřejnosti a jsou publikovány v časopisech a na internetu. Bývají doplněny o fotografie či doporučenou literaturu pro zájemce, kteří by se chtěli o danné téma více zajímat.
Simona Březinová
pátek 22. května 2009
anotace na německy psané internetové stránky
Internetové stránky http://de.wikipedia.org/wiki/Cyber-Mobbing, které jsou psané v německém jazyce, se zabývají moderním druhem šikany- kyberšikanou ( z cizího jazyka: Cyber-Mobbing, Cyber-Bullying, Cyber-Stalking). Hned na začátku stránky je jasně a stručně vysvětleno, co kyberšikana je. Dále jsou zde vyjmenovány elektronické přístoje, jejichž prostřednictvím k obtěžování oběti dochází. Následuje přehled toho, co se za šikanu považuje: nevhodné kontaktování, vyhrožování, napadání či zesměšňování ( pomocí SMS, emailů atd.) nebo jde o jednání, které se děje za zády napadaného ( zveřejňování fotek a videozáznamů, kritika a jiné). Důraz se klade také na psychické následky, které toto chování způsobuje, a obtížnost jejich léčby. Následující rozsáhlý odstavec vysvětluje, proč agresory jsou většinou mladí lidé a oběťmi často učitelé a profesoři. Ve stejném odstavci se rozebírá výhoda kyberšikany. Agresor vystupuje pod pseudonymem, pátrání po něm je tedy velmi obtížné, a navíc svoboda mínění a projevu patří mezi neodepřitelná základní lidská práva. Ze stránek se také dozvíme o boji některých států ( Velká Británie, USA, Jižní Korea) proti kyberšikaně. Nové zákony vznikají i z důvodu rozšiřování pornografie s dětmi a mladistvími. Stránky obsahují i množství externích odkazů, které se zabývají stejnou problematikou. Negativně můžeme hodnotit jen grafiku stránek, chybějící údaje o autorovi a seznam literatury.
Německy psané internetové stránky www.mobbing-help.de patří mezi nejlepší stránky týkající se šikanou na pracovišti se kterými jsem se setkala. Jsou obsáhlé a přitom přehledné a srozumitelné. Na úvodní straně najdeme slovo autora, který zde vysvětluje, proč je důležité se šikanou dospělých zabývat, důvody které ho k vytvoření stránek vedly a co na nich nalezneme. Jedná se vlastně o fórum určené pro širokou veřejnost. První odkaz obsahuje 45 úkonů, kterými mobber šikanuje svou oběť, rozdělených do 3 skupin: útoky na zdraví ( sexuální obtěžování, nucení k nebezpečné práci atd.), útoky na sociální vztahy ( ignorace, zesměšňování atd.), znemožňování pracovních povinností a možnosti účastnit se dění. Další odkaz se věnuje šikaně ze strany nadřízeného (bossingu), uvádí se zde důvody šéfa vedoucí k tomuto jednání ( upevnění pozice, ukazování své navýšenosti, skrývání nedostatků, strach ze ztráty své pozice nebo z výsměchu od podřízených. Následující dva články rozebírají psychické a fyzické problémy, které se u obětí objevují ( bolesti hlavy, žaludku, neurózy, deprese, pocity méněcenosti a nepotřebnosti) a jejich vliv na společenský život. Píše se zde o strachu z lidí, nepříjemnostem v rodině, mezi přáteli a blízkými, izolaci, ztrátě povolání. Velmi kladně bych hodnotila přehled práv oběti ( např.: všichni lidé jsou si rovni, muži a ženy jsou rovnocenní...) a rady jak se bránit ( všechny křivdy si zapisovat, vyhledat pomoc...). Stránky jsou ukončeny příběhy lidí, kteří mobbing nebo bossing zažili.
Simona Březinová
Německy psané internetové stránky www.mobbing-help.de patří mezi nejlepší stránky týkající se šikanou na pracovišti se kterými jsem se setkala. Jsou obsáhlé a přitom přehledné a srozumitelné. Na úvodní straně najdeme slovo autora, který zde vysvětluje, proč je důležité se šikanou dospělých zabývat, důvody které ho k vytvoření stránek vedly a co na nich nalezneme. Jedná se vlastně o fórum určené pro širokou veřejnost. První odkaz obsahuje 45 úkonů, kterými mobber šikanuje svou oběť, rozdělených do 3 skupin: útoky na zdraví ( sexuální obtěžování, nucení k nebezpečné práci atd.), útoky na sociální vztahy ( ignorace, zesměšňování atd.), znemožňování pracovních povinností a možnosti účastnit se dění. Další odkaz se věnuje šikaně ze strany nadřízeného (bossingu), uvádí se zde důvody šéfa vedoucí k tomuto jednání ( upevnění pozice, ukazování své navýšenosti, skrývání nedostatků, strach ze ztráty své pozice nebo z výsměchu od podřízených. Následující dva články rozebírají psychické a fyzické problémy, které se u obětí objevují ( bolesti hlavy, žaludku, neurózy, deprese, pocity méněcenosti a nepotřebnosti) a jejich vliv na společenský život. Píše se zde o strachu z lidí, nepříjemnostem v rodině, mezi přáteli a blízkými, izolaci, ztrátě povolání. Velmi kladně bych hodnotila přehled práv oběti ( např.: všichni lidé jsou si rovni, muži a ženy jsou rovnocenní...) a rady jak se bránit ( všechny křivdy si zapisovat, vyhledat pomoc...). Stránky jsou ukončeny příběhy lidí, kteří mobbing nebo bossing zažili.
Simona Březinová
úterý 19. května 2009
anotace na česky psané internetové stránky
Na internetových stránkách http://sikana.i-extra.net/ nalezneme spoustu užitečných rad a informací o šikaně, která se týká dětí, dospívajících i dospělých lidí. V úvodu se dozvíme obecné informace o této problematice. Pod úvodem jsou vystaveny různé rubriky. V rubrice mobbing, bossing- šikana na pracovišti jsou vysvětleny pojmy mobbing a bossing, jsou zde nastíněny cíle agresora, příčiny a následky šikany a rady, jak se bránit. Další rubrika s názvem syndrom CAN je definice tohoto pojmu ( pozn.: syndrom týraného, zneužívaného a zanedbaného dítěte). V následující sekci si můžeme přečíst o vzniku samotného pojmu šikana a několik různých definic od známých psychologů, psychiatrů a autorů odborných knih (např.: Říčan, Kolář, …). Velmi zajímavá a podle mého názoru dobře zpracovaná je rubrika o domácím násilí. Je zde vymezení pojmu domácí násilí, znaky podle kterých ho poznáme, vysvětlení různých druhů domácího násilý ( psychické, fyzické, sexuální, ekonomické a kombinované) a rady jak mu zamezit. Další rubriky jsou věnovány poruchám chování a poruchám osobnosti. Zde jsou vysvětleny různé cizí názvy a pojmy, které mají spojitost se šikanou, z jakých důvodů poruchy vznikají a co je ovlivňuje (např.: geneticky danné indispozice, výchova...) a dále je zde podrobně rozebrána problematika lži, útěku, toulání a loupeže. Poslední článek se týká řešení šikany, pokud k ní již došlo, a její minimalizace. Je zde uvedeno mnoho rad pro rodiče i pedagogy. Stránka není po grafické stránce nijak zvláštní, ale po obsahové stránce je velmi kvalitní. Nalezneme zde informace o jejich autorovi, kontakt na něj a samozřejmě je zde možnost přidat komentář.
Česky psaná internetová stránka http://proti-sikane.cz se zabývá v dnešní době velmi aktuálním a přitom poměrně málo diskutovaným tématem a to kyberšikanou (druh šikany, kdy je využíváno elektronických prostředků- počítače, telefonu, mobilního telefonu). Na stránkách nalezneme vysvětlení jednotlivých pojmů šikana a kyberšikana. Dále je zde pěkné a přehledné srovnání těchto pojmů, jsou zde popsány rozdíly mezi nimi. V rubrice jak se bránit kyberšikaně nalezneme rady, jak máme postupovat pokud se na nás někdo kyberšikany dopouští. Stránky jsou pěkně graficky zpracovány, jsou hezky barevné a přehledné. Určeny jsou převážně pro laickou veřejnost, proto se zde nevyskytuje mnoho cizích slov nebo odborných výrazů. Na stránkách se také nachází odkazy na jiné české i zahraniční weby, které se zaobírají stejným tématem. Tyto stránky mají přátelské weby, na kterých se dá najít spoustu jiných a důležitých informací ohledně šikany a kyberšikany, jejich řešení a kontakty na organizace, které se na tuto problematiku specializují. Návštěvník těchto stránek se může zúčastnit ankety a soutěží nebo vyzkoušet lehký znalostní test. Na stránce je zveřejněn kontakt na online poradnu, na kterou se může oběť šikany, učitel nebo rodiče v případě potřeby obrátit s prosbou o pomoc či radu.
Simona Březinová
Česky psaná internetová stránka http://proti-sikane.cz se zabývá v dnešní době velmi aktuálním a přitom poměrně málo diskutovaným tématem a to kyberšikanou (druh šikany, kdy je využíváno elektronických prostředků- počítače, telefonu, mobilního telefonu). Na stránkách nalezneme vysvětlení jednotlivých pojmů šikana a kyberšikana. Dále je zde pěkné a přehledné srovnání těchto pojmů, jsou zde popsány rozdíly mezi nimi. V rubrice jak se bránit kyberšikaně nalezneme rady, jak máme postupovat pokud se na nás někdo kyberšikany dopouští. Stránky jsou pěkně graficky zpracovány, jsou hezky barevné a přehledné. Určeny jsou převážně pro laickou veřejnost, proto se zde nevyskytuje mnoho cizích slov nebo odborných výrazů. Na stránkách se také nachází odkazy na jiné české i zahraniční weby, které se zaobírají stejným tématem. Tyto stránky mají přátelské weby, na kterých se dá najít spoustu jiných a důležitých informací ohledně šikany a kyberšikany, jejich řešení a kontakty na organizace, které se na tuto problematiku specializují. Návštěvník těchto stránek se může zúčastnit ankety a soutěží nebo vyzkoušet lehký znalostní test. Na stránce je zveřejněn kontakt na online poradnu, na kterou se může oběť šikany, učitel nebo rodiče v případě potřeby obrátit s prosbou o pomoc či radu.
Simona Březinová
neděle 17. května 2009
Shrnutí německých odborných článků
Odborné články týkající se šikany nám pomáhají lépe se orientovat v dané problematice. Poskytují a uvádějí důležité informace, rady, pokyny i možnosti, jak se poradit s vynikajícími odborníky a specialisty. Některé specializované články uvádějí i konkrétní případy ze života. Jak oběť šikanu prožívala, jak pomohla škola a rodiče či odborníci, poradny a zařízení k tomu určené. Myslím si, že německé odborné články jsou celkově méně obsáhlé než české. V těch jsem našla více údajů a informací. Nejčastěji se na internetu objevují články týkající se mobbingu. Na webu se nacházejí jak úryvky o šikaně na pracovišti, tak i šikaně ve školních lavicích. Tento termín se na německých stránkách moc nerozlišuje a často splývá. Články týkající se ubližování dětí uvádějí např. důvody, proč se dítě straní kolektivu, proč nechce chodit do školy, jak se vyrovnává s tím, že je terčem výsměšků a nadávek apod. Na některých stránkách můžeme najít dobré kontakty na odborníky a poradit se s nimi. Jinde lze nalézt ankety, do kterých se mohou weboví čtenáři zapojit a hlasovat na aktuální otázku. Je také možné se zapojit se do chatu, probírat témata a uvádět vlastní zážitky, prožitky a názory se šikanou spojené. Šikana na pracovišti je také velmi závažným problémem. Nadřízený, většinou to bývá muž psychicky týká a ubližuje podřízeného člověka. Články často nabízejí řešení, jak takovýto problém řešit. I když to určitě není jednoduchá záležitost. Webové články uvádějí, že nadřízený agresor může podřízené oběti závidět například aktivitu, vyšší pracovní nasazení, kreativitu či oblíbenost v kolektivu. Situace je ale složitá. Nadřízený má moc a to je v dnešní době velmi zásadní věc. Řešením může být obrácení se na nadřízeného nadřízeného, na člověka s ještě vyšším pracovním postavením. Někdy se ale situace stejně nevyřeší a problém stále přetrvává.
Soňa Sedláčková
sobota 16. května 2009
Esej
Šikana
Šikana, v dnešním sociálním světě je jen málo tak velkých a závažných problémů jakým je právě šikana. Tato neřest není jen výsadou patnáctiletých puberťáků vůči mladším a slabším jedincům na půdě školy i mimo ni, nýbrž postihuje i dospělé lidi na jejich pracovištích, ba dokonce i v domácnostech. Nedá se říci, že by šikana byla málo diskutovaným tématem, ale vyvstává zde otázka , zda-li a jakými prostředky je možno šikanu zastavit nebo ji dokonce předejít. Většina médií tento problém analyzuje, ale už neodpovídá na předchozí otázku.
Pokusím se tedy problém šikany rozdělit na dvě větve a popsat každou zvlášť. Na první přemýšlení je zřejmé, že se liší forma a důvody šikany u školáků a u dospělých lidí. Základní rozdělění šikany bude tedy na šikanu ,,dětskou“ a šikanu ,,dospělou“. Jak tedy vypadá šikana u dětí? Většinou jde o to, že si starší žák vyhlédne mezi svými vrstevníky či mladšími spolužáky slabšího, příliš nekomunikativního jedince, který je pak terčem jak duševních, tak fyzických útoků agresora. Otázka první : Proč mají někteří jedinci potřebu ubližovat někomu druhému? Důvodů se nabízí hned několik. První lze hledat v domácím prostředí agresora. Jedinec je svými rodiči přehlížen, cítí se nedoceněn a tak hledá způsob, jak na sebe upozornit. Dalším důvodem může být přílišná agresivita, jak v televizních pořadech , tak v počítačových hrách nad kterými dnešní mládež tráví většinu svého volného času. A tuto imaginární agresivitu poté přenáší do reálného života. Jinačí příčinou může být prostě a jednoduše nuda. Dítě si chce zpestřit svůj denní program a některé jedince nenapadne nic lepšího než to, že budou ubližovat někomu druhému. Tolik důvody, které mohou v někom vyvolat potřebu šikany.
Další a možná závažnější otázkou je, proč se na tolik případů šikany přijde dost pozdě a to ještě díky nějaké třetí nezainteresované osobě. Proč většina šikanovaných o svém příkoří mlčí a nesvěří se ani svým nejbližším? I to může mít několik příčin. Jistě tou nejčastější je strach, že by se agresor za své prozrazení pomstil ještě horším způsobem, než jakým probíhá sama šikana. Jinou možnou příčinou je fakt, že si dítě myslí, že mu nebude uvěřeno a ono bude považováno za lháře a bude tak muset čelit posměškům z okolí. Tento na první pohled banální důvod má však své opodstatnění v tom, jak se většina lidí k šikaně staví. To jest zády.
Otázka třetí a základní : Jak tedy postupovat při zjištění šikany a jak ji předcházet ? Co se týče oběťi šikany musíte jí dám najevo, že jí věříte a že za ní pevně stojíte. Dítě si musí být jisto, že se vám může se vším svěřit. Agresorovi musí dát okolí jasně najevo, že něco takového je nepřípustné a neomluvitelné. V případě šikany nestačí pouze ústní domluva, jelikož se nejedná o žádný malý přestupek, ale musí následovat tvrdý, leč přiměřený trest. Ale i s agresorem je zapotřebí vésti dialog o tom, co ho vedlo k tomu, že ubližoval. A jak samotné šikaně předcházet ? V prvé řadě je třeba změnit u dětí jejich žebříček hodnot. Na něj je třeba vrátit v dnes opomíjenou čest, odvahu a lásku ke všem lidem. Jestli se někomu tyto hodnoty zdají jako směšné a nepotřebné, pak je na nejlepší cestě stá-ti se agresorem.
Druhou a dnes možná ještě rozšířenější větví šikany je šikana ,,dospělých lidí“. Ta se od šikany ,,dětské“ liší jak v příčinách, tak v důsledcích. Otázky však zůstávájí stejné.Proč vlastně někdo šikanuje? Co ho k tomu vede? Jaké má důvody? Základní příčinu lze hledat v agresorově dětství. Byl-li někdo v mládí šikanován, je velmi pravděpodobné, že se s touto nepříjemnou zkušeností vyrovná tím, že se sám stane agresorem. Většinou se šikana u dospělých lidí odehrává na pracovišti, kdy si nadřízený vylévá své trauma na podřízených a to většinou ženského pohlaví. Velmi zřídka se vyskytuje případ, že agresorem je žena. Dalo by se tedy říci, že ,,dospělá“ šikana je doménou mužů. Většina dospělých šikanovaných si chování agresátora nechá líbit, jelikož nechce přijít o zaměstnání. Jediným možným způsobem, jak šikaně na pracovišti čelit, je obrácení se na nadřízeného nadřízeného. Člověk, který si je jist svými schopnostmi a dovednostmi může dát nesouhlas z chování nadřízeného tím, že práci opustí. Toho jsou schopni pouze ale jedinci, kteří se nebojí o své místo na trhu.
Možností, jak dospělé šikaně předcházet je to, že na vedoucí pozice budou dosazovány i ženy.
Výše uvedené typy šikany nejsou zdaleka jedinými, jistě by se našlo spoustu dalších druhů. Má-li se šikana zastavit nebo alespoň zmírnit, je zapotřebí prezence.
Šikana mezi žáky je bolestný fenomén, který se nám nikdy nepodaří zcela vymýtit. Můžeme se ale snažit o její minimalizaci a co nejúčinněji řešit případy, které se vyskytnou. Je to nekonečná snaha, která často není náležitě oceněna, ale každý úspěch má pro žáky ve třídě obrovský význam – mnoho informací ze školy často zapomenou, ne však zkušenost, jak funguje společnost .Všem učitelům, jejichž zájem o děti se projevuje nejev ve slovech , ale především v činech a tuto snahu nevzdávají je třeba vyjádřit podporu a uznání. Tou nejcennější odměnou jim může být vědomí, že svým aktivním a empatickým přístupem zabraňují výše popsaným negativním důsledkům a ovlivňují tak v dobrém mnoho lidských životů.
Soňa Sedláčková
Šikana, v dnešním sociálním světě je jen málo tak velkých a závažných problémů jakým je právě šikana. Tato neřest není jen výsadou patnáctiletých puberťáků vůči mladším a slabším jedincům na půdě školy i mimo ni, nýbrž postihuje i dospělé lidi na jejich pracovištích, ba dokonce i v domácnostech. Nedá se říci, že by šikana byla málo diskutovaným tématem, ale vyvstává zde otázka , zda-li a jakými prostředky je možno šikanu zastavit nebo ji dokonce předejít. Většina médií tento problém analyzuje, ale už neodpovídá na předchozí otázku.
Pokusím se tedy problém šikany rozdělit na dvě větve a popsat každou zvlášť. Na první přemýšlení je zřejmé, že se liší forma a důvody šikany u školáků a u dospělých lidí. Základní rozdělění šikany bude tedy na šikanu ,,dětskou“ a šikanu ,,dospělou“. Jak tedy vypadá šikana u dětí? Většinou jde o to, že si starší žák vyhlédne mezi svými vrstevníky či mladšími spolužáky slabšího, příliš nekomunikativního jedince, který je pak terčem jak duševních, tak fyzických útoků agresora. Otázka první : Proč mají někteří jedinci potřebu ubližovat někomu druhému? Důvodů se nabízí hned několik. První lze hledat v domácím prostředí agresora. Jedinec je svými rodiči přehlížen, cítí se nedoceněn a tak hledá způsob, jak na sebe upozornit. Dalším důvodem může být přílišná agresivita, jak v televizních pořadech , tak v počítačových hrách nad kterými dnešní mládež tráví většinu svého volného času. A tuto imaginární agresivitu poté přenáší do reálného života. Jinačí příčinou může být prostě a jednoduše nuda. Dítě si chce zpestřit svůj denní program a některé jedince nenapadne nic lepšího než to, že budou ubližovat někomu druhému. Tolik důvody, které mohou v někom vyvolat potřebu šikany.
Další a možná závažnější otázkou je, proč se na tolik případů šikany přijde dost pozdě a to ještě díky nějaké třetí nezainteresované osobě. Proč většina šikanovaných o svém příkoří mlčí a nesvěří se ani svým nejbližším? I to může mít několik příčin. Jistě tou nejčastější je strach, že by se agresor za své prozrazení pomstil ještě horším způsobem, než jakým probíhá sama šikana. Jinou možnou příčinou je fakt, že si dítě myslí, že mu nebude uvěřeno a ono bude považováno za lháře a bude tak muset čelit posměškům z okolí. Tento na první pohled banální důvod má však své opodstatnění v tom, jak se většina lidí k šikaně staví. To jest zády.
Otázka třetí a základní : Jak tedy postupovat při zjištění šikany a jak ji předcházet ? Co se týče oběťi šikany musíte jí dám najevo, že jí věříte a že za ní pevně stojíte. Dítě si musí být jisto, že se vám může se vším svěřit. Agresorovi musí dát okolí jasně najevo, že něco takového je nepřípustné a neomluvitelné. V případě šikany nestačí pouze ústní domluva, jelikož se nejedná o žádný malý přestupek, ale musí následovat tvrdý, leč přiměřený trest. Ale i s agresorem je zapotřebí vésti dialog o tom, co ho vedlo k tomu, že ubližoval. A jak samotné šikaně předcházet ? V prvé řadě je třeba změnit u dětí jejich žebříček hodnot. Na něj je třeba vrátit v dnes opomíjenou čest, odvahu a lásku ke všem lidem. Jestli se někomu tyto hodnoty zdají jako směšné a nepotřebné, pak je na nejlepší cestě stá-ti se agresorem.
Druhou a dnes možná ještě rozšířenější větví šikany je šikana ,,dospělých lidí“. Ta se od šikany ,,dětské“ liší jak v příčinách, tak v důsledcích. Otázky však zůstávájí stejné.Proč vlastně někdo šikanuje? Co ho k tomu vede? Jaké má důvody? Základní příčinu lze hledat v agresorově dětství. Byl-li někdo v mládí šikanován, je velmi pravděpodobné, že se s touto nepříjemnou zkušeností vyrovná tím, že se sám stane agresorem. Většinou se šikana u dospělých lidí odehrává na pracovišti, kdy si nadřízený vylévá své trauma na podřízených a to většinou ženského pohlaví. Velmi zřídka se vyskytuje případ, že agresorem je žena. Dalo by se tedy říci, že ,,dospělá“ šikana je doménou mužů. Většina dospělých šikanovaných si chování agresátora nechá líbit, jelikož nechce přijít o zaměstnání. Jediným možným způsobem, jak šikaně na pracovišti čelit, je obrácení se na nadřízeného nadřízeného. Člověk, který si je jist svými schopnostmi a dovednostmi může dát nesouhlas z chování nadřízeného tím, že práci opustí. Toho jsou schopni pouze ale jedinci, kteří se nebojí o své místo na trhu.
Možností, jak dospělé šikaně předcházet je to, že na vedoucí pozice budou dosazovány i ženy.
Výše uvedené typy šikany nejsou zdaleka jedinými, jistě by se našlo spoustu dalších druhů. Má-li se šikana zastavit nebo alespoň zmírnit, je zapotřebí prezence.
Šikana mezi žáky je bolestný fenomén, který se nám nikdy nepodaří zcela vymýtit. Můžeme se ale snažit o její minimalizaci a co nejúčinněji řešit případy, které se vyskytnou. Je to nekonečná snaha, která často není náležitě oceněna, ale každý úspěch má pro žáky ve třídě obrovský význam – mnoho informací ze školy často zapomenou, ne však zkušenost, jak funguje společnost .Všem učitelům, jejichž zájem o děti se projevuje nejev ve slovech , ale především v činech a tuto snahu nevzdávají je třeba vyjádřit podporu a uznání. Tou nejcennější odměnou jim může být vědomí, že svým aktivním a empatickým přístupem zabraňují výše popsaným negativním důsledkům a ovlivňují tak v dobrém mnoho lidských životů.
Soňa Sedláčková
pátek 15. května 2009
Shrnutí česky psaných odborných článků
Odborné články nám podávají ucelený výklad o určitém tématu, konkrétnímu pojmu či okruhu. Poskytují důležité informace a užitečné rady. Publikují je především lidé, kteří se danému tématu věnují, mohou ho například studovat na vysoké škole či se s tématem setkávají při své profesi, neustále zpracovávají nové a nové objevy a poznatky v daném oboru a přichází s novinkami a zajímavostmi. Téma šikany je velmi obsáhlé a článků lze najít a vyhledat mnoho. Témata bývají velmi podobná a některé názory autorů se shodují. Přečetla jsem si tři odborné články, které vyšly v časopisu Prevence, ve kterém můžeme najít plno zajímavých témat a užitečných rad. První článek se týká školního násilí. Žijeme v moderní době, která je přeplněná médii – televizí, internetem, počítačem. Velký počet dětí na základní škole tráví svůj volný čas sledováním televize než pobytem na čerstvém vzduchu. Děti televizi milují, vydrží u ní sedět celé hodiny a to i večer, kdy běží např. kriminální příběhy či thrillery. Na obrazovce uvidí střelnou zbraň a zatouží ji taky přinést do školy a pochlubit se spolužákům. Samozřejmě není nošení střelných zbraní u nás ani jinde ve škole obvyklé, ale již s pár příklady jsme se mohli setkat v televizních novinách. V těchto krajních případech si chlapec zbraň většinou vypůjčí od otce, který vlastní zbrojní průkaz. Nejde jen o zbraně, ale i ostatní věci, např. o nože, obušky, tyče či struny. Učitelé by měli dávát pozor na tyto nebezpečné věci, upozornit rodiče dětí,aby takovéto předměty do školy nenosili, jen proto, aby se před ostatními vytahovali. Předejít situaci, aby si děti neublížily navzájem.
Autorka článku Mgr. Michaela Veselá proto radí učitelům : všechny zbraně zabavit, promluvit s rodiči, malým dětem opakovat, že zbraň může zabít, zakázat nošení zbraní školním řádem, zranění žáka netutlat a okamžitě řešit apod. Druhý článek nese název : Šikana ve třídě poškozuje všechny žáky. Zabývá se také tím, aby šikana nebyla přehlížena učiteli. Někdy si mohou jen tak řict : ,,To přece nic nebylo“. Tento závažný problém by se neměl ale nechat dojít až do pokročilého stádia, bylo by dobré ho začít řešit již v počátních. Autor článku Bc. Pavel Letý se zabývá problematikou závislostí a lidské agresivity. V úryvku uvádí, že šikanování může ve třídě probíhat plno let a děje se tak veřejně před celou třídou, vytrácí se jistá skrytost. Svědci přesně ví, že je oběto ubližováno, nic ale nepodniknout proto, aby si agresor za další oběť nevybral právě je. Dochází tedy k určité lhostejnosti. S tou se můžeme setkat v určitých případech i u učitelů. Situace oběti je zlehčována. Může nastat i situace, že učitel o šikaně ví, ale nepodnikne žádné kroky, protože se bojí reakce ze strany rodičů či jistého odsouzení. Je důležité uvědomit si, že hlavní podíl na výchově dětí mají ale rodiče. Psychicky přirozeně nejvíce trpí oběť, následkem může výt nesoustředění, nechuť chodit do školy, odtahování se od kolektivu či zhoršení prospěchu. Napadá mě v souvislosti otázka, proč to všechno agresor dělá? Jaké k tomu může mít důvody? Co ho k tomu vede?
V článku je uveden také výzkum, který nasvědčuje tomu, že tolerance žáků k šikanování spolužáka ve třídě v průběhu let skutečně stoupá.
Třetí článek uvádí devět kroků, jak řešit počáteční šikanu. Zjistíme-li tedy, že se šikana začíná projevovat, zastavit ji co nejdříve. Autotem článku je PhDr. Michal Kolář, jeden z největších odborníků na problematiku šikany u nás. Prvním úkolem je zjistit, jestli se jedná o počáteční stádium šikany nebo o pokročilé. Dalším krokem je promluvit si s informátory a oběťmi. Dále je dobré najít vhodné svědky, které mohou o vzniklé situaci leccos vědět a pomoci tak situaci řešit.Velmi důležité je také oběť chránit, nenechávat ji moc často o samotě a snažit se jí co nejvíce věnovat. Nejpřístupnějším způsobem k zastavení šikany je výchovná komise. V rámci společného setkání pedagogů a žáka- agresora se rozhoduje o výchovných opatřeních. Rozhovor s rodiči oběti je klíčový.Úkolem je rodiče informovat o zjištěních a závěrech školy a domluvit se na následných opatřeních. Rozhovor s agresory je vždy posledním krokem. Musíme být na něj dobře připraveni. Pokud nemáme shromážděné důkazy, nemá smysl s agresory mluvit. Šikana je problém trvalý, musíme s ním tak zacházet. Po vyšetření a potrestání viníku je nutné pracovat s celou třídou, zapojit celý kolektiv. Nejlepší prevencí je budovat kamarádské a přátelské vztahy v celé třídě. Pokud se naskytne možnost, je dobré se domluvit s profesionály z některých servisních zařízení(pedagogicko–psychologická poradna).
Články zabývající se šikanou se od sebe ve velké míře neliší. Všechny se snaží souhrnně najít co nejlepší řešení, jak tento nepříjemný jev na školách zastavit. Pomoci oběti, rodičům a najít řešení,aby se výskyt šikany především na základních školách výrazně snížil.
Soňa Sedláčková
Autorka článku Mgr. Michaela Veselá proto radí učitelům : všechny zbraně zabavit, promluvit s rodiči, malým dětem opakovat, že zbraň může zabít, zakázat nošení zbraní školním řádem, zranění žáka netutlat a okamžitě řešit apod. Druhý článek nese název : Šikana ve třídě poškozuje všechny žáky. Zabývá se také tím, aby šikana nebyla přehlížena učiteli. Někdy si mohou jen tak řict : ,,To přece nic nebylo“. Tento závažný problém by se neměl ale nechat dojít až do pokročilého stádia, bylo by dobré ho začít řešit již v počátních. Autor článku Bc. Pavel Letý se zabývá problematikou závislostí a lidské agresivity. V úryvku uvádí, že šikanování může ve třídě probíhat plno let a děje se tak veřejně před celou třídou, vytrácí se jistá skrytost. Svědci přesně ví, že je oběto ubližováno, nic ale nepodniknout proto, aby si agresor za další oběť nevybral právě je. Dochází tedy k určité lhostejnosti. S tou se můžeme setkat v určitých případech i u učitelů. Situace oběti je zlehčována. Může nastat i situace, že učitel o šikaně ví, ale nepodnikne žádné kroky, protože se bojí reakce ze strany rodičů či jistého odsouzení. Je důležité uvědomit si, že hlavní podíl na výchově dětí mají ale rodiče. Psychicky přirozeně nejvíce trpí oběť, následkem může výt nesoustředění, nechuť chodit do školy, odtahování se od kolektivu či zhoršení prospěchu. Napadá mě v souvislosti otázka, proč to všechno agresor dělá? Jaké k tomu může mít důvody? Co ho k tomu vede?
V článku je uveden také výzkum, který nasvědčuje tomu, že tolerance žáků k šikanování spolužáka ve třídě v průběhu let skutečně stoupá.
Třetí článek uvádí devět kroků, jak řešit počáteční šikanu. Zjistíme-li tedy, že se šikana začíná projevovat, zastavit ji co nejdříve. Autotem článku je PhDr. Michal Kolář, jeden z největších odborníků na problematiku šikany u nás. Prvním úkolem je zjistit, jestli se jedná o počáteční stádium šikany nebo o pokročilé. Dalším krokem je promluvit si s informátory a oběťmi. Dále je dobré najít vhodné svědky, které mohou o vzniklé situaci leccos vědět a pomoci tak situaci řešit.Velmi důležité je také oběť chránit, nenechávat ji moc často o samotě a snažit se jí co nejvíce věnovat. Nejpřístupnějším způsobem k zastavení šikany je výchovná komise. V rámci společného setkání pedagogů a žáka- agresora se rozhoduje o výchovných opatřeních. Rozhovor s rodiči oběti je klíčový.Úkolem je rodiče informovat o zjištěních a závěrech školy a domluvit se na následných opatřeních. Rozhovor s agresory je vždy posledním krokem. Musíme být na něj dobře připraveni. Pokud nemáme shromážděné důkazy, nemá smysl s agresory mluvit. Šikana je problém trvalý, musíme s ním tak zacházet. Po vyšetření a potrestání viníku je nutné pracovat s celou třídou, zapojit celý kolektiv. Nejlepší prevencí je budovat kamarádské a přátelské vztahy v celé třídě. Pokud se naskytne možnost, je dobré se domluvit s profesionály z některých servisních zařízení(pedagogicko–psychologická poradna).
Články zabývající se šikanou se od sebe ve velké míře neliší. Všechny se snaží souhrnně najít co nejlepší řešení, jak tento nepříjemný jev na školách zastavit. Pomoci oběti, rodičům a najít řešení,aby se výskyt šikany především na základních školách výrazně snížil.
Soňa Sedláčková
čtvrtek 14. května 2009
Shrnutí německy psaných odborných článků
Německé odborné články, které se šikanou zabývají, jsou v mnohých věcech shodné jako ty české. Najdeme zde vysvětlení, co šikana je, její druhy, rady obětem, pedagogům a rodičům. Dále jsou zde uvedeny kontakty na různé poradny a odborníky.
Nejvíce mě však zaujal článek ,, Schikane: Lehrer brauchen Schutz vor Schülern“ (,,Šikana: Učitelé potřebují ochranu před žáky“). Zde jsem se dočetla, jak dnešní mládež využívá pokroku vědy a prostřednictvím mobilních telefonů a internetu šikanuje své pedagogy. Jedná se o tzv. kyberšikanu (,,Cyberbullying“).
Projevuje se různými způsoby:
- žáci vytvářejí různé fotomontáže učitelů a vystavují je v porno-snímcích nebo v komických videích, které pak zveřejňují na internetových stránkách.
- žáci bombardují učitele anonymními SMS zprávami, telefonáty nebo emaily, ve kterých jim vyhrožují
- zakládají fiktivní profily učitelů v single-seznamkách, atd.
,,Cyberbullying“ se však nemusí týkat jenom učitelů-oběťmi se stávají často i děti. Uvádí se tady případ z USA, kdy se dokonce jedna dívka zavraždila poté, co se dozvěděla pravou identitu jejího ,,internetového-partnera“ s nímž si dopisovala. Tímto způsobem se jí mstila její dřívější kamarádka. Podle údajů komise EU má už 9 z 10 žáků ve věku 12-14 let mobilní telefon, dvě třetiny žáků jsou napojeny na internet, 74 % učitelů používá internet ve vyučování. Mediální komisařka Viviane Reding varuje, že šikana s novými technologiemi může být daleko více efektivní a poukazuje na stinné stránky technického vývoje.
Michaela Karešová
Nejvíce mě však zaujal článek ,, Schikane: Lehrer brauchen Schutz vor Schülern“ (,,Šikana: Učitelé potřebují ochranu před žáky“). Zde jsem se dočetla, jak dnešní mládež využívá pokroku vědy a prostřednictvím mobilních telefonů a internetu šikanuje své pedagogy. Jedná se o tzv. kyberšikanu (,,Cyberbullying“).
Projevuje se různými způsoby:
- žáci vytvářejí různé fotomontáže učitelů a vystavují je v porno-snímcích nebo v komických videích, které pak zveřejňují na internetových stránkách.
- žáci bombardují učitele anonymními SMS zprávami, telefonáty nebo emaily, ve kterých jim vyhrožují
- zakládají fiktivní profily učitelů v single-seznamkách, atd.
,,Cyberbullying“ se však nemusí týkat jenom učitelů-oběťmi se stávají často i děti. Uvádí se tady případ z USA, kdy se dokonce jedna dívka zavraždila poté, co se dozvěděla pravou identitu jejího ,,internetového-partnera“ s nímž si dopisovala. Tímto způsobem se jí mstila její dřívější kamarádka. Podle údajů komise EU má už 9 z 10 žáků ve věku 12-14 let mobilní telefon, dvě třetiny žáků jsou napojeny na internet, 74 % učitelů používá internet ve vyučování. Mediální komisařka Viviane Reding varuje, že šikana s novými technologiemi může být daleko více efektivní a poukazuje na stinné stránky technického vývoje.
Michaela Karešová
Esej
Šikana
Agrese a násilí je dnes přítomná všude. Denně se setkáváme s agresivním chování lidí v obchodech, v zaměstnání, ve škole, v dopravních prostředcích, na diskotékách, mezi sourozenci ale i v rodině. V posledních letech roste počet případů šikany. I učitelé upozorňují na to, že zpozorovali, že roste násilí ve školách a že žáci páchají násilí a při tom se tomu smějí. Dělají si z toho legraci, neuvědomují si jaké to může mít následky. Podle mě jsou děti hodně ovlivněny televizí, médii a především počítačovými hry – zde se skoro denně setkáváme s násilím. Určitě také na tom mají podíl rodiče a jejich výchova. Většina rodičů totiž výchovu zanedbává, protože na dítě nemá čas a dostatečně se mu nevěnuje. A pak třeba nemůžou uvěřit tomu, že jejich dítě šikanuje ostatní. Nebo také jestliže je dítě doma týráno a není s ním dobře zacházeno, tak pak si tím, že šikanuje ostatní, vybíjí zlost na jiných obětech. Naopak agresi může u dítěte vyvolat i to, když bude moc rozmazlováno. Dítě pak ví, že všechno co chce dostane, a rodiče mu vše odpustí. To také není správná výchova.
Šikanování může mít více forem. Může to znamenat jen strkání do někoho, bití, kopání, neustálé obtěžování, dělání si z někoho legraci, posmívat se pořád někomu nebo také nadávat a oslovovat nějakými přezdívkami. Dítě, které je šikanováno prožívá stres, má strach jít do školy, co mu zase provedou, bojí se při vyučování něco říci, protože ostatní by se mu mohli začít smát a to vede i k tomu, že dítě poté nechce chodit do školy. Oni se s tím hned nesvěří rodičům, většinou to drží v sobě co nejdéle a nikomu nic neřeknou. Ale šikana může vést až k sebevraždě oběti. Oběťmi se většinou stávají poslušní, hodní jedinci, kteří nejsou agresivní a nevyvolávají žádné hádky, ti kteří nejsou středem pozornosti. Ten, kdo šikanuje se označuje agresor. Proč je člověk šikanován může mít řadu příčin, jak už jsem řekla, agresor si na oběti vybíjí kvůli něčemu zlost nebo to může být kvůli barvi pleti, jiné rase nebo třeba, že je oběť silné postavy, nosí brýle, má problémy s řečí – koktá, ráčkuje. Příčin existuje mnoho.Nebo učitel by neměl nikdy před třídou zesměšňovat žádného žáka, nejen před třídou ale vůbec. Jestliže je danému učiteli některý žák či žákyně nesympatický dokonce až protivný, nesmí to v žádném případě dát znát. Měl by ke každému přistupovat profesionálně. Může se stát, že když to ten žák vycítí, začne se chovat úplně jinak a začne „ kašlat“ na školu, konkrétně na ten předmět. Bude si třeba myslet, že to nemá cenu, aby se snažil, když ho ten učitel nemá rád.
Existují tři typy agresorů: 1. typ je hrubý, jednoduchý, někdy je součástí různých sekt, páchajících trestní činnost. Tento typ šikanuje hrubě, bez lítosti, chce, aby oběť dokonale poslouchala. Šikanováním chce zastrašit ostatní. Zde je právě agrese a násilí v rodině a agresor si ji vylívá na jiných, snaží se jí napodobit, protože to nechce prožívat jen sám. 2.typ je velmi slušný, má pocity úzkosti a sadismu v sexuálním smyslu. Úmyslně provádí mučení a násilí většinou bez přihlížejících. Výchova rodičů je přísná. 3. typ agresora je nazván typ „srandisty“ . Je to optimista, má velkou oblibu, sebedůvěru. Šikanuje jen pro zábavu a pobavení ostatních.
Existuje krátkodobé a dlouhotrvající šikanování. Krátkodobé – například když něco jedince trápí, může to být rozvod rodičů, smrt sourozence, nekoupení hračky, kterou chtěl. To vede k šikanování, které netrvá dlouho.
Šikana je rozdělena do pěti stádií onemocnění:1) zrod ostrakismu
2) fyzická agrese a přitvrzování
manipulace
3) klíčový moment
4) většina přijímá normy agresorů
5) dokonalá šikana
Varianty šikany jsou velmi různé, stejně jako metody, kterými je prováděna. Zpravidla má agresor nad obětí fyzickou či početní převahu. Následky šikany si do dalšího života odnášejí všichni zúčastnění, největší dopad má ale pochopitelně na oběť.
Existují i cizí názvy pro šikanování například šikana ve škole se nazývá bullying, v zaměstnání mobbing, v partnerských vztazích domestic violence. Jaké následky šikanování nastanou u obětí, na to má vliv, zda se jedná o krátkodobé či dlouhodobé. Při dlouhodobém šikanování je oběť na pokraji zhroucení a má hrůzu ze zabití, bojí se o život. Nemůže v noci spát a má noční můry. Oběť je často unavená, trpí bolestí hlavy, břicha, může mít i zvýšenou teplotu. Musí se začít léčit a někteří zejména starší už poté nejsou schopni pracovat. Nebo u obětí, kteří studují, přestanou studovat, neboť už na to nemají sílu. Někteří žáci, kteří přejdou z jedné školy na jinou v důsledku šikany, se mohou stát obětí šikany i na jiné škole. Oběti, které už byli jednou šikanováni, jsou více náchylnější k tomu, že budou znova šikanováni.
Je důležité, aby rodiče byli pozorní, aby poznali, že se s jejich dítětem něco děje. Měli by mu být na blízku. Musí si získat jeho důvěru. Dr. Kolář uvádí některé projevy, které mohou mít vztah k šikanování: „ Podezřelé projevy – za dítětem nedochází domů žádný
spolužák, zdá se, že nemá žádné
kamarády
- dítě je zaražené, posmutnělé až depresivní, nemluví o tom, co se děje ve škole
- dojde k výraznému zhoršení prospěchu, je nesoustředěné, bez zájmu
- často ho před odchodem do školy nebo po příchodu pobolívá hlava, břicho apod.
- dítě často navštěvuje lékaře, znenadání se objeví neomluvená absence
- často mu nevychází kapesné, ztrácí ho, požaduje další peníze
- nedokáže uspokojivě vysvětlit svoje zranění – „monokl“, odřeniny, modřiny, lehký otřes mozku, naraženou nebo zlomenou kost, popáleniny na ruce“ 1
Co mají rodiče dělat, když je jejich dítě šikanováno není jednoduché. Měli by mu poskytnout oporu, o všem si s ním popovídat. Je-li jejich dítě šikanováno ve škole, měli by zajít za ředitelem a třídním učitelem, popovídat si s nimi o všem a zjistit, zda jsou schopni mu poskytnout pomoc. Ale může se stát, že škola nemá s šikanou zkušenosti, takže bude muset spolupracovat s odborníkem a nebo nemá zájem něco řešit. To ale špatný přístup. V tomto případě by rodiče měli dát své dítě na jinou školu nebo mu zajistit ochranu z právního hlediska. „ Některá další opatření: - vždy doporučuji navázat kontakt
s odborníkem, může jít o využití
Linky bezpečí (0800 155555) a
linek důvěry
- zajistit ochranu dítěte na cestě do školy a domů
- při závažném šikanování lze podat trestní oznámení na agresory, kteří týrají vaše dítě, na policii, můžete podat trestní oznámení i na školu jako instituci, jejíž povinností je zajistit bezpečnost vašeho dítěte
- když vám někdo při snaze ochránit dítě před šikanováním hází klacky pod nohy, obraťte se na Občanské sdružení proti šikanování, naleznete zde lidi, kteří takovou situaci prožili na vlastní kůži.“ 2
Šikana je v dnešní době velmi časté a ožehavé téma. Podle mého názoru se objevuje nejen ve školách, ale i v rodinách, mezi žáky samotnými ale i mezi kamarády. Šikana se může projevovat různě, může být psychická nebo fyzická. Oba dva způsoby šikany jsou příliš drastické. Myslím si, že ta psychická je mnohem horší než ta fyzická. Ta fyzická za čas přebolí, ale psychická v nás zůstává ještě dlouhé měsíce, ale u někoho to mohou být celá léta. Na to člověk jen tak nezapomene. Pro mě osobně by to trvalo hrozně dlouho, než bych na to zapomněla. Přece jen fyzické rány přebolí. Nejhorší na tom je, že některým lidem dělá potěšení, ba dokonce se úplně vyžívají v cizí bolesti.
Znám pár lidí z mého okolí, kteří byli šikanováni. Někteří byli fyzicky napadáni, ale jsou mezi nimi i tací, kteří byli týráni psychicky. Mojí mamky známá je paní učitelka na základní škole a před pár lety měla právě takovýto problém šikany ve své třídě. Jednalo se o dívku, která byla úplně obyčejná a nekonfliktní. Nosila brýle a byla trochu silnější, ale ne moc. Ale jinak to byla úplně pohodová, milá a příjemná holka. Samozřejmě se dobře učila, měla totiž samé jedničky. No a zaměřil se na ni kluk, který byl opravdu hrozný. Bylo mu všechno jedno, byl drzý a protivný, ale měl bohaté rodiče, tak si myslel, že může všechno. Posmíval se jí, že je silná a neustále se do ní navážel, nenechal ji napokoji, i když si ho nevšímala. Došlo to tak daleko, že potom nechtěla chodit ani do školy. Doneslo se to k paní učitelce, která to zjistila od rodičů té dívky. Samozřejmě si k sobě nejprve pozvala rodiče toho chlapce, vysvětlila jim, co se děje. Rodiče byli překvapení. Nikdy by to do něj totiž neřekli. Doma s ním promluvili, vysvětlili mu všechno např. jaké by to mohlo mít následky. Nevím přesně, co se s tím chlapcem stalo, ale když přišel do školy, dělal, že ta dívka vůbec neexistuje, nevšímal si jí a nechal ji napokoji. Ale nemůžu říci, co se s ním stalo. To totiž nevím.
Já osobně se k šikaně stavím negativně. Nechápu, že to může někdo dělat. Považuji to za ubohost a zbytečné týrání toho druhého. Já osobně jsem nikoho nikdy nešikanovala a nikdy nebudu. Lidi, co třeba ze srdce nenávidím, taky nešikanuji. Snažím se jich nevšímat. Jsem zásadně proti tomu. Myslím si, že existují jiné způsoby, jak tomu dotyčnému dát najevo, že nám není sympatický a že o něj nemáme zájem. Jsem si vědoma toho, že je to občas pěkně těžké.
Někteří lidé si najdou v šikaně zálibu a zábavu. Nešikanují jenom ty, které nenávidí, ale také třeba ty, kterým závidí. Může se jednat o to, že ten nosí značkové oblečení, nebo má lepší známky, nebo má novější model mobilního telefonu, má lepší mp3 přehrávač a tak dále. Důvodů je mnoho a jsou různé.
Většinou se podle mého názoru jedná o jedince, který chce zakrýt nějaké ty své mindráky. Takoví jsou nejhorší. Ale může to být i úplně obyčejný a nekonfliktní člověk, který prostě závidí a má vztek. Může to být také kvůli kamarádům, někdo chce, aby se onen kamarád bavil více s ním, a už je problém.
Jako budoucí paní učitelka se jistě setkám s nějakým případem šikany. Zatím si to ještě nedovedu představit, protože to pro mě bude zpočátku hodně těžké, než se naučím, jak mám danou situaci řešit. Vlastně se to ani naučit nedá, nemůžu teď vědět, jak se zachovám. Teď, když nad tím tak přemýšlím, snažila bych se to nejprve vyřešit tak, aby do toho konkrétního případu nebyli zataženi žáci z té třídy. Možná bych to nejprve probrala s rodiči, aby to tomu, kdo šikanuje, nějak rozumně vysvětlili. Je těžké nad tím teď přemýšlet. Až se dostanu do konkrétní situace, tak se teprve rozhodnu, jak budu postupovat. Hrozně záleží na dané situaci a na konkrétních lidech, jací jsou a tak.
Ale pořád si myslím, že šikana nemusí vůbec existovat. Můžu jenom přemýšlet, kde se to v lidech bere. Možná je to tím, že se děti ale i dospělí hodně dívají na televizi, kde běží samé americké filmy, seriály, ve kterých se střílí, šikanuje a tak. Někteří to zkoušejí podle vzoru těch filmů. Vždyť v dnešní době se tolik objevuje v televizi násilí, šikana. No a děti se dívají mnohem více na televizi než dříve. Myslím si, že je to způsobeno také tím, protože se mi zdá, že dříve té šikany tolik nebylo. Možná to také někdo dělá z dlouhé chvíle. Neví, co by dělali, proto si vymýšlí různé způsoby, jak se zabavit.
Jak už jsem se dříve zmínila, jsem zásadně proti šikaně. Když jsem chodila na základní ale i na střední školu, paní učitelky nám neustále opakovaly, že kdyby byl od nás někdo šikanován, nemáme se bát přijít za ní a svěřit se jí. Ale naštěstí jsme byli klidná třída, možná proto se u nás žádná šikana neobjevila. Jsem samozřejmě hrozně ráda.
Ale v dnešní době je to čím dál horší. Myslím si, že při dnešních poměrech je šikana na každém kroku. Rodiče nemají čas na své děti, a ty se snaží získat jejich pozornost, to může být také důvod šikany. Nejedná se ale jenom o šikanou ve škole, ale může se objevit i v práci. Například mezi zaměstnanci nebo mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Najdou se i případy lidí, kteří byli dříve šikanováni a teď to dělají zase oni jiným. Myslím si, že to je taky to nejhorší, co může být. Právě proto, že ten, co byl šikanován, ví jaký to je, neměl by to dělat jiným. Ale v dnešní době je možné všechno. Potřebuje si to asi na někom vybít, tak to dělá on sám .
Také časté případy šikany se objevují ve vězení. Vězni se šikanují také mezi sebou. Ti, co jsou tam déle, šikanují ty, co teprve přijdou a nejsou jim třeba sympatičtí.
Ale nejvíce se šikana objevuje ve školství. Neexistují asi žádná pravidla, jak zamezit šikaně ve školství. Šikana může být i ze strany učitele vůči žákovi. Může se to projevovat třeba tak, že učitel daného žáka pořád zkouší nebo je na něj zasedlý. Může v tom hrát roli například prospěch, sympatie vůči žákovi nebo vůči jeho rodičům. Záleží na každém, jak se to bude vyvíjet dál.
Například mladší žáci jsou v některých případech šikanováni od těch starších. Takhle by to být nemělo. Ti starší žáci se jim snaží poroučet a nadávají jim. Ale ti mladší se jich kolikrát bojí, tak jsou zticha, mlčí a nic neřeknou, protože ti starší jim třeba vyhrožují. Myslím si, že by to mělo být tak, aby právě ti starší pomáhali těm mladším a ne, aby je šikanovali a stresovali. Ale v mnoha případech to tak bohužel je.
Mezi sourozenci se jedná asi v nejvíce případech o závist. Jeden druhému závidí například nové hezké oblečení, nový telefon, nebo když má jeden narozeniny, tak mu závidí dárky, že dostal hezčí než ten druhý. Mnohdy se jedná také o závist z náklonnosti jednoho z rodičů k jednomu dítěti. Například otec si více rozumí a tím starším dítětem a to mladší to nemůže překousnout. Nebo naopak. Důvody závisti i šikany jsou různé. Podle mého názoru je nejčastější důvod šikany závist. Závist je ta nejhorší vlastnost na celém světě.
K šikanování často vede vlastní zakomplexovanost, nedostatek sebevědomí a nejistota. K oběti bývá bezohledný a mnohdy ji považuje za méněcennou.
Se šikanou bych se nechtěla nikdy setkat, i když vím, že to je nemožné. Bude to ale hrozné, ale zároveň také těžké, protože nebudu vědět, jak se mám zachovat. To mě asi nikdo nenaučí, protože si myslím, že se to nedá nijak naučit. Protože důvody jsou různé a každý způsob šikany je jiný. A hlavně také velmi záleží na osobnostech, každý člověk je jiný, každý se jinak chová a jinak přemýšlí.
1)Kolář, Michal, Bolest šikanování, Praha 2001, s.166
2)Kolář, Michal, Bolest šikanování, Praha 2001, s.170
Leona Svobodová
Agrese a násilí je dnes přítomná všude. Denně se setkáváme s agresivním chování lidí v obchodech, v zaměstnání, ve škole, v dopravních prostředcích, na diskotékách, mezi sourozenci ale i v rodině. V posledních letech roste počet případů šikany. I učitelé upozorňují na to, že zpozorovali, že roste násilí ve školách a že žáci páchají násilí a při tom se tomu smějí. Dělají si z toho legraci, neuvědomují si jaké to může mít následky. Podle mě jsou děti hodně ovlivněny televizí, médii a především počítačovými hry – zde se skoro denně setkáváme s násilím. Určitě také na tom mají podíl rodiče a jejich výchova. Většina rodičů totiž výchovu zanedbává, protože na dítě nemá čas a dostatečně se mu nevěnuje. A pak třeba nemůžou uvěřit tomu, že jejich dítě šikanuje ostatní. Nebo také jestliže je dítě doma týráno a není s ním dobře zacházeno, tak pak si tím, že šikanuje ostatní, vybíjí zlost na jiných obětech. Naopak agresi může u dítěte vyvolat i to, když bude moc rozmazlováno. Dítě pak ví, že všechno co chce dostane, a rodiče mu vše odpustí. To také není správná výchova.
Šikanování může mít více forem. Může to znamenat jen strkání do někoho, bití, kopání, neustálé obtěžování, dělání si z někoho legraci, posmívat se pořád někomu nebo také nadávat a oslovovat nějakými přezdívkami. Dítě, které je šikanováno prožívá stres, má strach jít do školy, co mu zase provedou, bojí se při vyučování něco říci, protože ostatní by se mu mohli začít smát a to vede i k tomu, že dítě poté nechce chodit do školy. Oni se s tím hned nesvěří rodičům, většinou to drží v sobě co nejdéle a nikomu nic neřeknou. Ale šikana může vést až k sebevraždě oběti. Oběťmi se většinou stávají poslušní, hodní jedinci, kteří nejsou agresivní a nevyvolávají žádné hádky, ti kteří nejsou středem pozornosti. Ten, kdo šikanuje se označuje agresor. Proč je člověk šikanován může mít řadu příčin, jak už jsem řekla, agresor si na oběti vybíjí kvůli něčemu zlost nebo to může být kvůli barvi pleti, jiné rase nebo třeba, že je oběť silné postavy, nosí brýle, má problémy s řečí – koktá, ráčkuje. Příčin existuje mnoho.Nebo učitel by neměl nikdy před třídou zesměšňovat žádného žáka, nejen před třídou ale vůbec. Jestliže je danému učiteli některý žák či žákyně nesympatický dokonce až protivný, nesmí to v žádném případě dát znát. Měl by ke každému přistupovat profesionálně. Může se stát, že když to ten žák vycítí, začne se chovat úplně jinak a začne „ kašlat“ na školu, konkrétně na ten předmět. Bude si třeba myslet, že to nemá cenu, aby se snažil, když ho ten učitel nemá rád.
Existují tři typy agresorů: 1. typ je hrubý, jednoduchý, někdy je součástí různých sekt, páchajících trestní činnost. Tento typ šikanuje hrubě, bez lítosti, chce, aby oběť dokonale poslouchala. Šikanováním chce zastrašit ostatní. Zde je právě agrese a násilí v rodině a agresor si ji vylívá na jiných, snaží se jí napodobit, protože to nechce prožívat jen sám. 2.typ je velmi slušný, má pocity úzkosti a sadismu v sexuálním smyslu. Úmyslně provádí mučení a násilí většinou bez přihlížejících. Výchova rodičů je přísná. 3. typ agresora je nazván typ „srandisty“ . Je to optimista, má velkou oblibu, sebedůvěru. Šikanuje jen pro zábavu a pobavení ostatních.
Existuje krátkodobé a dlouhotrvající šikanování. Krátkodobé – například když něco jedince trápí, může to být rozvod rodičů, smrt sourozence, nekoupení hračky, kterou chtěl. To vede k šikanování, které netrvá dlouho.
Šikana je rozdělena do pěti stádií onemocnění:1) zrod ostrakismu
2) fyzická agrese a přitvrzování
manipulace
3) klíčový moment
4) většina přijímá normy agresorů
5) dokonalá šikana
Varianty šikany jsou velmi různé, stejně jako metody, kterými je prováděna. Zpravidla má agresor nad obětí fyzickou či početní převahu. Následky šikany si do dalšího života odnášejí všichni zúčastnění, největší dopad má ale pochopitelně na oběť.
Existují i cizí názvy pro šikanování například šikana ve škole se nazývá bullying, v zaměstnání mobbing, v partnerských vztazích domestic violence. Jaké následky šikanování nastanou u obětí, na to má vliv, zda se jedná o krátkodobé či dlouhodobé. Při dlouhodobém šikanování je oběť na pokraji zhroucení a má hrůzu ze zabití, bojí se o život. Nemůže v noci spát a má noční můry. Oběť je často unavená, trpí bolestí hlavy, břicha, může mít i zvýšenou teplotu. Musí se začít léčit a někteří zejména starší už poté nejsou schopni pracovat. Nebo u obětí, kteří studují, přestanou studovat, neboť už na to nemají sílu. Někteří žáci, kteří přejdou z jedné školy na jinou v důsledku šikany, se mohou stát obětí šikany i na jiné škole. Oběti, které už byli jednou šikanováni, jsou více náchylnější k tomu, že budou znova šikanováni.
Je důležité, aby rodiče byli pozorní, aby poznali, že se s jejich dítětem něco děje. Měli by mu být na blízku. Musí si získat jeho důvěru. Dr. Kolář uvádí některé projevy, které mohou mít vztah k šikanování: „ Podezřelé projevy – za dítětem nedochází domů žádný
spolužák, zdá se, že nemá žádné
kamarády
- dítě je zaražené, posmutnělé až depresivní, nemluví o tom, co se děje ve škole
- dojde k výraznému zhoršení prospěchu, je nesoustředěné, bez zájmu
- často ho před odchodem do školy nebo po příchodu pobolívá hlava, břicho apod.
- dítě často navštěvuje lékaře, znenadání se objeví neomluvená absence
- často mu nevychází kapesné, ztrácí ho, požaduje další peníze
- nedokáže uspokojivě vysvětlit svoje zranění – „monokl“, odřeniny, modřiny, lehký otřes mozku, naraženou nebo zlomenou kost, popáleniny na ruce“ 1
Co mají rodiče dělat, když je jejich dítě šikanováno není jednoduché. Měli by mu poskytnout oporu, o všem si s ním popovídat. Je-li jejich dítě šikanováno ve škole, měli by zajít za ředitelem a třídním učitelem, popovídat si s nimi o všem a zjistit, zda jsou schopni mu poskytnout pomoc. Ale může se stát, že škola nemá s šikanou zkušenosti, takže bude muset spolupracovat s odborníkem a nebo nemá zájem něco řešit. To ale špatný přístup. V tomto případě by rodiče měli dát své dítě na jinou školu nebo mu zajistit ochranu z právního hlediska. „ Některá další opatření: - vždy doporučuji navázat kontakt
s odborníkem, může jít o využití
Linky bezpečí (0800 155555) a
linek důvěry
- zajistit ochranu dítěte na cestě do školy a domů
- při závažném šikanování lze podat trestní oznámení na agresory, kteří týrají vaše dítě, na policii, můžete podat trestní oznámení i na školu jako instituci, jejíž povinností je zajistit bezpečnost vašeho dítěte
- když vám někdo při snaze ochránit dítě před šikanováním hází klacky pod nohy, obraťte se na Občanské sdružení proti šikanování, naleznete zde lidi, kteří takovou situaci prožili na vlastní kůži.“ 2
Šikana je v dnešní době velmi časté a ožehavé téma. Podle mého názoru se objevuje nejen ve školách, ale i v rodinách, mezi žáky samotnými ale i mezi kamarády. Šikana se může projevovat různě, může být psychická nebo fyzická. Oba dva způsoby šikany jsou příliš drastické. Myslím si, že ta psychická je mnohem horší než ta fyzická. Ta fyzická za čas přebolí, ale psychická v nás zůstává ještě dlouhé měsíce, ale u někoho to mohou být celá léta. Na to člověk jen tak nezapomene. Pro mě osobně by to trvalo hrozně dlouho, než bych na to zapomněla. Přece jen fyzické rány přebolí. Nejhorší na tom je, že některým lidem dělá potěšení, ba dokonce se úplně vyžívají v cizí bolesti.
Znám pár lidí z mého okolí, kteří byli šikanováni. Někteří byli fyzicky napadáni, ale jsou mezi nimi i tací, kteří byli týráni psychicky. Mojí mamky známá je paní učitelka na základní škole a před pár lety měla právě takovýto problém šikany ve své třídě. Jednalo se o dívku, která byla úplně obyčejná a nekonfliktní. Nosila brýle a byla trochu silnější, ale ne moc. Ale jinak to byla úplně pohodová, milá a příjemná holka. Samozřejmě se dobře učila, měla totiž samé jedničky. No a zaměřil se na ni kluk, který byl opravdu hrozný. Bylo mu všechno jedno, byl drzý a protivný, ale měl bohaté rodiče, tak si myslel, že může všechno. Posmíval se jí, že je silná a neustále se do ní navážel, nenechal ji napokoji, i když si ho nevšímala. Došlo to tak daleko, že potom nechtěla chodit ani do školy. Doneslo se to k paní učitelce, která to zjistila od rodičů té dívky. Samozřejmě si k sobě nejprve pozvala rodiče toho chlapce, vysvětlila jim, co se děje. Rodiče byli překvapení. Nikdy by to do něj totiž neřekli. Doma s ním promluvili, vysvětlili mu všechno např. jaké by to mohlo mít následky. Nevím přesně, co se s tím chlapcem stalo, ale když přišel do školy, dělal, že ta dívka vůbec neexistuje, nevšímal si jí a nechal ji napokoji. Ale nemůžu říci, co se s ním stalo. To totiž nevím.
Já osobně se k šikaně stavím negativně. Nechápu, že to může někdo dělat. Považuji to za ubohost a zbytečné týrání toho druhého. Já osobně jsem nikoho nikdy nešikanovala a nikdy nebudu. Lidi, co třeba ze srdce nenávidím, taky nešikanuji. Snažím se jich nevšímat. Jsem zásadně proti tomu. Myslím si, že existují jiné způsoby, jak tomu dotyčnému dát najevo, že nám není sympatický a že o něj nemáme zájem. Jsem si vědoma toho, že je to občas pěkně těžké.
Někteří lidé si najdou v šikaně zálibu a zábavu. Nešikanují jenom ty, které nenávidí, ale také třeba ty, kterým závidí. Může se jednat o to, že ten nosí značkové oblečení, nebo má lepší známky, nebo má novější model mobilního telefonu, má lepší mp3 přehrávač a tak dále. Důvodů je mnoho a jsou různé.
Většinou se podle mého názoru jedná o jedince, který chce zakrýt nějaké ty své mindráky. Takoví jsou nejhorší. Ale může to být i úplně obyčejný a nekonfliktní člověk, který prostě závidí a má vztek. Může to být také kvůli kamarádům, někdo chce, aby se onen kamarád bavil více s ním, a už je problém.
Jako budoucí paní učitelka se jistě setkám s nějakým případem šikany. Zatím si to ještě nedovedu představit, protože to pro mě bude zpočátku hodně těžké, než se naučím, jak mám danou situaci řešit. Vlastně se to ani naučit nedá, nemůžu teď vědět, jak se zachovám. Teď, když nad tím tak přemýšlím, snažila bych se to nejprve vyřešit tak, aby do toho konkrétního případu nebyli zataženi žáci z té třídy. Možná bych to nejprve probrala s rodiči, aby to tomu, kdo šikanuje, nějak rozumně vysvětlili. Je těžké nad tím teď přemýšlet. Až se dostanu do konkrétní situace, tak se teprve rozhodnu, jak budu postupovat. Hrozně záleží na dané situaci a na konkrétních lidech, jací jsou a tak.
Ale pořád si myslím, že šikana nemusí vůbec existovat. Můžu jenom přemýšlet, kde se to v lidech bere. Možná je to tím, že se děti ale i dospělí hodně dívají na televizi, kde běží samé americké filmy, seriály, ve kterých se střílí, šikanuje a tak. Někteří to zkoušejí podle vzoru těch filmů. Vždyť v dnešní době se tolik objevuje v televizi násilí, šikana. No a děti se dívají mnohem více na televizi než dříve. Myslím si, že je to způsobeno také tím, protože se mi zdá, že dříve té šikany tolik nebylo. Možná to také někdo dělá z dlouhé chvíle. Neví, co by dělali, proto si vymýšlí různé způsoby, jak se zabavit.
Jak už jsem se dříve zmínila, jsem zásadně proti šikaně. Když jsem chodila na základní ale i na střední školu, paní učitelky nám neustále opakovaly, že kdyby byl od nás někdo šikanován, nemáme se bát přijít za ní a svěřit se jí. Ale naštěstí jsme byli klidná třída, možná proto se u nás žádná šikana neobjevila. Jsem samozřejmě hrozně ráda.
Ale v dnešní době je to čím dál horší. Myslím si, že při dnešních poměrech je šikana na každém kroku. Rodiče nemají čas na své děti, a ty se snaží získat jejich pozornost, to může být také důvod šikany. Nejedná se ale jenom o šikanou ve škole, ale může se objevit i v práci. Například mezi zaměstnanci nebo mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Najdou se i případy lidí, kteří byli dříve šikanováni a teď to dělají zase oni jiným. Myslím si, že to je taky to nejhorší, co může být. Právě proto, že ten, co byl šikanován, ví jaký to je, neměl by to dělat jiným. Ale v dnešní době je možné všechno. Potřebuje si to asi na někom vybít, tak to dělá on sám .
Také časté případy šikany se objevují ve vězení. Vězni se šikanují také mezi sebou. Ti, co jsou tam déle, šikanují ty, co teprve přijdou a nejsou jim třeba sympatičtí.
Ale nejvíce se šikana objevuje ve školství. Neexistují asi žádná pravidla, jak zamezit šikaně ve školství. Šikana může být i ze strany učitele vůči žákovi. Může se to projevovat třeba tak, že učitel daného žáka pořád zkouší nebo je na něj zasedlý. Může v tom hrát roli například prospěch, sympatie vůči žákovi nebo vůči jeho rodičům. Záleží na každém, jak se to bude vyvíjet dál.
Například mladší žáci jsou v některých případech šikanováni od těch starších. Takhle by to být nemělo. Ti starší žáci se jim snaží poroučet a nadávají jim. Ale ti mladší se jich kolikrát bojí, tak jsou zticha, mlčí a nic neřeknou, protože ti starší jim třeba vyhrožují. Myslím si, že by to mělo být tak, aby právě ti starší pomáhali těm mladším a ne, aby je šikanovali a stresovali. Ale v mnoha případech to tak bohužel je.
Mezi sourozenci se jedná asi v nejvíce případech o závist. Jeden druhému závidí například nové hezké oblečení, nový telefon, nebo když má jeden narozeniny, tak mu závidí dárky, že dostal hezčí než ten druhý. Mnohdy se jedná také o závist z náklonnosti jednoho z rodičů k jednomu dítěti. Například otec si více rozumí a tím starším dítětem a to mladší to nemůže překousnout. Nebo naopak. Důvody závisti i šikany jsou různé. Podle mého názoru je nejčastější důvod šikany závist. Závist je ta nejhorší vlastnost na celém světě.
K šikanování často vede vlastní zakomplexovanost, nedostatek sebevědomí a nejistota. K oběti bývá bezohledný a mnohdy ji považuje za méněcennou.
Se šikanou bych se nechtěla nikdy setkat, i když vím, že to je nemožné. Bude to ale hrozné, ale zároveň také těžké, protože nebudu vědět, jak se mám zachovat. To mě asi nikdo nenaučí, protože si myslím, že se to nedá nijak naučit. Protože důvody jsou různé a každý způsob šikany je jiný. A hlavně také velmi záleží na osobnostech, každý člověk je jiný, každý se jinak chová a jinak přemýšlí.
1)Kolář, Michal, Bolest šikanování, Praha 2001, s.166
2)Kolář, Michal, Bolest šikanování, Praha 2001, s.170
Leona Svobodová
Shrnutí německy psaných odborných článků
Odborné články v německém jazyce, které se zabývají problematikou šikany a které jsem si přečetla, neobsahují takové množství informací, jako česky psané odborné články.
Vysvětlují, co je to šikana, od jakého slova je odvozena, kde se může objevovat a podle místa výskytu ji různě pojmenovávají. Například šikana na pracovišti se nazývá Mobbing, ve školách (bullying) nebo v partnerských vztazích (domestic violence). Zabývají se také otázkou, proč děti šikanují ostatní; zda na tom mají vinu rodiče, protože se dostatečně nevěnovali výchově svých dětí; kdo začíná šikanovat a jaké má k tomu motivy; kdo nejčastěji bývá šikanován. Dále problémem, zda šikanování je závislost či není, následky šikanování. Nemusí šikanovat jen děti, ale šikana se objevuje i u dospělých. Jestliže se šikana objevuje v zaměstnání, radí nám, jak se máme zachovat, co by s tím měl zaměstnavatel dělat, popřípadě jak se jí bránit. Dále se zabývá tím, jak šikaně předejít, jak pomoci, když zjistíme, že je naše dítě šikanováno, různými formami šikany, projevy šikany, kde všude se s ní můžeme setkat. Uvádí se zde, že dnes se vidí hodně násilí v televizi, na kterou se děti a rodiče hodně dívají. A z filmů se právě berou podněty na šikanování. Děti si z nich berou příklady a chtějí něco takového také vyzkoušet. Také je zde zmínka, že jedinec, který byl již jednou šikanován a i když ví, jaké to je, být obětí šikany, začne také šikanovat ostatní. Nebo se zde uvádí, že šikanovaný žák, který přejde kvůli šikaně na jinou školu, má větší šanci, že na nové škole bude šikanován znova.
V některých článkách se objevují fotografie šikany, popřípadě literatura související s tímto problémem. V těchto článkách odpovídají na otázky týkající se šikany většinou doktoři nebo odborníci, zabývající se tímto tématem. Podávají nám mnoho odborných vysvětlení. Jsou zde uvedeny i konkrétní případy šikany nebo příběh osoby, která šikanu zažila. V některých článkách doktoři ze svých zkušeností s pacienty uvádí, jak se bránili proti šikaně.
Také je zde uveden kontakt na poradnu, kde nám mohou pomoci nebo na lékaře či linku bezpečí. Některé německy psané články také uvádí, v jakých oblastech se šikana nejvíce projevuje.
Leona Svobodová
Vysvětlují, co je to šikana, od jakého slova je odvozena, kde se může objevovat a podle místa výskytu ji různě pojmenovávají. Například šikana na pracovišti se nazývá Mobbing, ve školách (bullying) nebo v partnerských vztazích (domestic violence). Zabývají se také otázkou, proč děti šikanují ostatní; zda na tom mají vinu rodiče, protože se dostatečně nevěnovali výchově svých dětí; kdo začíná šikanovat a jaké má k tomu motivy; kdo nejčastěji bývá šikanován. Dále problémem, zda šikanování je závislost či není, následky šikanování. Nemusí šikanovat jen děti, ale šikana se objevuje i u dospělých. Jestliže se šikana objevuje v zaměstnání, radí nám, jak se máme zachovat, co by s tím měl zaměstnavatel dělat, popřípadě jak se jí bránit. Dále se zabývá tím, jak šikaně předejít, jak pomoci, když zjistíme, že je naše dítě šikanováno, různými formami šikany, projevy šikany, kde všude se s ní můžeme setkat. Uvádí se zde, že dnes se vidí hodně násilí v televizi, na kterou se děti a rodiče hodně dívají. A z filmů se právě berou podněty na šikanování. Děti si z nich berou příklady a chtějí něco takového také vyzkoušet. Také je zde zmínka, že jedinec, který byl již jednou šikanován a i když ví, jaké to je, být obětí šikany, začne také šikanovat ostatní. Nebo se zde uvádí, že šikanovaný žák, který přejde kvůli šikaně na jinou školu, má větší šanci, že na nové škole bude šikanován znova.
V některých článkách se objevují fotografie šikany, popřípadě literatura související s tímto problémem. V těchto článkách odpovídají na otázky týkající se šikany většinou doktoři nebo odborníci, zabývající se tímto tématem. Podávají nám mnoho odborných vysvětlení. Jsou zde uvedeny i konkrétní případy šikany nebo příběh osoby, která šikanu zažila. V některých článkách doktoři ze svých zkušeností s pacienty uvádí, jak se bránili proti šikaně.
Také je zde uveden kontakt na poradnu, kde nám mohou pomoci nebo na lékaře či linku bezpečí. Některé německy psané články také uvádí, v jakých oblastech se šikana nejvíce projevuje.
Leona Svobodová
středa 13. května 2009
Anotace na cizojazyčné internetové stránky (německé)
Na internetové stránce
http://www.netdoktor.de/Magazin/Die-Psycho-Schikane-5804.html jsem našla stručný stránek týkající se tzv. ,,psychické šikany“. Jde tedy o téma, které se věnuje mobbingu, druhu šikany, který probíhá na pracovišti mezi kolegy. Úryvek je velmi pěkně graficky zpracován a upraven, je velmi přehledný a dobře se v něm lze orientovat.
Každý odstavec je zaměřen na určité téma. V úvodním odstavci autor čtenáře seznamuje s hlavními znaky mobbingu. Bolení hlavy, pocity nespavosti, stress, strach a hlavně psychické problémy, to vše jistě zažil člověk, který se s mobbingem již setkal. V šedém rámečku uprostřed článku je uvedena definice, přesné vymezení pojmu. Autor v článku říká, že v dnešní době si nikdo nemůže být jistý, že se nestane obětí psychického teroru v zaměstnání , ale ženy bývají v tomto ohledu náchylnější než muži, možná z důvodu, že ve společnosti působí méně silně . Další část úryvku představuje typického ,,mobbera“, kterým je muž okolo 35-54 let. Je jasné, že nejvíce trpí také lidská duše. Násilné útoky proti osobnosti vytváří u oběti dlouhodobější pocit stresu. Šikanou na pracovišti jsou zasaženi v průměru více ženy než muži. Mobbing vede v počátcích také k psychosomatickým potížím, žaludečním problémům. Jako oběť mobbingu je potřeba najít si především správné spojence.. Oběť by měla navázat kontakt s ostatními postiženými, kteří se nacházejí v samostatné pomocné skupině nebo vyhledat lékařskou pomoc u psychiatra či psychoterapeuta.
Německá internetová stránka
http://www.ellviva.de/Familie-Kinder/Mobbing-Schule.html nabízí článek s názvem šikana ve škole – mobbing. Stránka je velmi přehledná, graficky na dobré úrovni a je obohacena ilustračním fotem k tématu.. Řekla bych , že na německých internetových stránkách se pojem mobbing používá souhrnně a označuje jak ubližování dětí tak dospělých. U nás v České Republice, ale používáme ve spojení s dětmi více než pojem mobbing pojem šikana. Články na dané téma jsou si dost podobné a blízké. I v tomto úryvku se nacházejí základní znaky mobbingu a odvozená definice. Najdeme zde rady pro rodiče, jak se mají zachovat, pokud se dozví, že jejich dítě je šikanované a jak šikaně předcházet. Autor článku zde uvádí také dva druhy mobbingu a to mobbing přímý a nepřímý. Přímý druh je charakterizován ponižováním, nadáváním, ohrožováním a znehodnocováním oběti. Při nepřímém druhu se agresor nedostane do přímého kontaktu s obětí. Může mu například schovávat a krást věci, dělat naschvály, aniž o tom oběť ví. Autor čtenářům ve článku také zprostředkovává způsoby chování dětí, kteří jsou šikanou již postiženy. Mezi základní patří např. nechuť navštěvovat školu, strach, deprese, zhoršování prospěchu, koktání, v některých případech i pokus o sebevraždu, ztrácení peněz.
Soňa Sedláčková
http://www.netdoktor.de/Magazin/Die-Psycho-Schikane-5804.html jsem našla stručný stránek týkající se tzv. ,,psychické šikany“. Jde tedy o téma, které se věnuje mobbingu, druhu šikany, který probíhá na pracovišti mezi kolegy. Úryvek je velmi pěkně graficky zpracován a upraven, je velmi přehledný a dobře se v něm lze orientovat.
Každý odstavec je zaměřen na určité téma. V úvodním odstavci autor čtenáře seznamuje s hlavními znaky mobbingu. Bolení hlavy, pocity nespavosti, stress, strach a hlavně psychické problémy, to vše jistě zažil člověk, který se s mobbingem již setkal. V šedém rámečku uprostřed článku je uvedena definice, přesné vymezení pojmu. Autor v článku říká, že v dnešní době si nikdo nemůže být jistý, že se nestane obětí psychického teroru v zaměstnání , ale ženy bývají v tomto ohledu náchylnější než muži, možná z důvodu, že ve společnosti působí méně silně . Další část úryvku představuje typického ,,mobbera“, kterým je muž okolo 35-54 let. Je jasné, že nejvíce trpí také lidská duše. Násilné útoky proti osobnosti vytváří u oběti dlouhodobější pocit stresu. Šikanou na pracovišti jsou zasaženi v průměru více ženy než muži. Mobbing vede v počátcích také k psychosomatickým potížím, žaludečním problémům. Jako oběť mobbingu je potřeba najít si především správné spojence.. Oběť by měla navázat kontakt s ostatními postiženými, kteří se nacházejí v samostatné pomocné skupině nebo vyhledat lékařskou pomoc u psychiatra či psychoterapeuta.
Německá internetová stránka
http://www.ellviva.de/Familie-Kinder/Mobbing-Schule.html nabízí článek s názvem šikana ve škole – mobbing. Stránka je velmi přehledná, graficky na dobré úrovni a je obohacena ilustračním fotem k tématu.. Řekla bych , že na německých internetových stránkách se pojem mobbing používá souhrnně a označuje jak ubližování dětí tak dospělých. U nás v České Republice, ale používáme ve spojení s dětmi více než pojem mobbing pojem šikana. Články na dané téma jsou si dost podobné a blízké. I v tomto úryvku se nacházejí základní znaky mobbingu a odvozená definice. Najdeme zde rady pro rodiče, jak se mají zachovat, pokud se dozví, že jejich dítě je šikanované a jak šikaně předcházet. Autor článku zde uvádí také dva druhy mobbingu a to mobbing přímý a nepřímý. Přímý druh je charakterizován ponižováním, nadáváním, ohrožováním a znehodnocováním oběti. Při nepřímém druhu se agresor nedostane do přímého kontaktu s obětí. Může mu například schovávat a krást věci, dělat naschvály, aniž o tom oběť ví. Autor čtenářům ve článku také zprostředkovává způsoby chování dětí, kteří jsou šikanou již postiženy. Mezi základní patří např. nechuť navštěvovat školu, strach, deprese, zhoršování prospěchu, koktání, v některých případech i pokus o sebevraždu, ztrácení peněz.
Soňa Sedláčková
Recenze
Recenze
Kniha Bolest šikanování je velice odborně napsaná. Napsal ji Dr. Michal Kolář, který se tématem šikany zabývá déle než dvacet let. Dr. Michal Kolář je etoped a psychoterapeut.
Autor se zde zabývá tím, co je šikana, jak vzniká, kdo bývá nejčastěji šikanován, jaké vlastnosti má agresor a co ho k šikanování může vést a mnoha dalšími důležitými informacemi. Podává rady, jak se mají rodiče zachovat, když zjistí, že je jejich dítě obětí šikany. Tato kniha poskytuje informace o všem, co se týká šikanování.
Kniha je rozdělena na tři části. První část se zabývá východiskem pro pomoc při šikanování. V této části Kolář rozebírá například , co je a co není šikanování, šikanování jako závislost nebo jako porucha vztahů ve skupině.
V druhé části jsou obsaženy hlubší souvislosti šikanování například, co přiměje člověka k tomu, aby šikanoval nebo následky, které si člověk nese sebou poté, co byl šikanován.
Třetí část nese název Jak léčit bolest školních šikan. Zde uvádí rady jak učitelům, tak i rodičům, jak poskytnout první pomoc.
V této knize se autor také zmiňuje o programu proti šikanování. Jako příloha je zde šikanování z právního hlediska. Co se považuje v šikaně za trestný čin a co ne. Informační leták pro děti, pro mládež, pro rodiče. Uvádí zde i některé internetové adresy. Kniha je doplněna různými pravdivými příběhy šikany a některými případy, které skončily vězením.
Šikana je nemoc, která se objevuje ve velkém množství škol, v zaměstnání, doma, na ulici, v partnerských vztazích. Je přítomná všude. Existují odborné názvy například šikana v zaměstnání se nazývá mobbing , v partnerských vztazích domestic violence. Kolář rozděluje šikanu do pěti stádií onemocnění. Šikanovat znamená, někoho úmyslně otravovat, obtěžovat. To se děje opakovaně a používá se k tomu agrese. Ten, kdo šikanuje, se nazývá agresor. Agresoři jsou rozděleni do tří skupin, podle jejich povahy.
Tato kniha je velmi nápomocná nejen pedagogům a rodičům, ale všem, kteří se s šikanováním setkali. Nabízí rady, jak pomoci. Jsou zde uvedena i čísla na linku bezpečí či krizové centrum.
Uvedu zde tři příklady šikany z knihy:
Trestní čin vydírání
Mladiství dále v téže době opakovaně donutili bitím a vyhrožováním spolubydlícího učně, aby jim stlal postele, uklízel za ně a nosil jim učební pomůcky do školy.
Ranařka
Dívka, která na základní škole třikrát propadla, zneužívala svoji sílu k opakovanému bití některých chlapců. Tvrdě je bila pěstí a kopala – chovala se jako „drsný hospodský rváč“. Všichni z ní měli strach a nikdo se ji nepostavil na odpor. Jednou napadla sice menšího, ale zdatného a nepoddajného chlapce. Ten, jelikož nechtěl „křehkou“ dívku udeřit, ji chytil kolem krku a znehybnil. V tom však vstoupila učitelka do třídy, a proto ji okamžitě pustil. Otřesená „ranařka“ se na něj vrhla jako kočka a rozškrábala mu obličej. Pedagožka vyřešila situaci po svém. Napsala tomu „neurvalému klukovi“ poznámku do žákovské knížky: „Rve se, až krev stříká“.
Trestný čin loupeže
Petr s dvěma dalšími kamarády napadli Honzu, protože mu odmítl dát učňovskou výplatu ve výši 60 Kč. Drželi ho a Petr ho ohrožoval břitvou. Honzovi se nakonec podařilo vytrhnout a utéci.
Kolář, Michal, Bolest šikanování, Praha 2001
Leona Svobodová
Kniha Bolest šikanování je velice odborně napsaná. Napsal ji Dr. Michal Kolář, který se tématem šikany zabývá déle než dvacet let. Dr. Michal Kolář je etoped a psychoterapeut.
Autor se zde zabývá tím, co je šikana, jak vzniká, kdo bývá nejčastěji šikanován, jaké vlastnosti má agresor a co ho k šikanování může vést a mnoha dalšími důležitými informacemi. Podává rady, jak se mají rodiče zachovat, když zjistí, že je jejich dítě obětí šikany. Tato kniha poskytuje informace o všem, co se týká šikanování.
Kniha je rozdělena na tři části. První část se zabývá východiskem pro pomoc při šikanování. V této části Kolář rozebírá například , co je a co není šikanování, šikanování jako závislost nebo jako porucha vztahů ve skupině.
V druhé části jsou obsaženy hlubší souvislosti šikanování například, co přiměje člověka k tomu, aby šikanoval nebo následky, které si člověk nese sebou poté, co byl šikanován.
Třetí část nese název Jak léčit bolest školních šikan. Zde uvádí rady jak učitelům, tak i rodičům, jak poskytnout první pomoc.
V této knize se autor také zmiňuje o programu proti šikanování. Jako příloha je zde šikanování z právního hlediska. Co se považuje v šikaně za trestný čin a co ne. Informační leták pro děti, pro mládež, pro rodiče. Uvádí zde i některé internetové adresy. Kniha je doplněna různými pravdivými příběhy šikany a některými případy, které skončily vězením.
Šikana je nemoc, která se objevuje ve velkém množství škol, v zaměstnání, doma, na ulici, v partnerských vztazích. Je přítomná všude. Existují odborné názvy například šikana v zaměstnání se nazývá mobbing , v partnerských vztazích domestic violence. Kolář rozděluje šikanu do pěti stádií onemocnění. Šikanovat znamená, někoho úmyslně otravovat, obtěžovat. To se děje opakovaně a používá se k tomu agrese. Ten, kdo šikanuje, se nazývá agresor. Agresoři jsou rozděleni do tří skupin, podle jejich povahy.
Tato kniha je velmi nápomocná nejen pedagogům a rodičům, ale všem, kteří se s šikanováním setkali. Nabízí rady, jak pomoci. Jsou zde uvedena i čísla na linku bezpečí či krizové centrum.
Uvedu zde tři příklady šikany z knihy:
Trestní čin vydírání
Mladiství dále v téže době opakovaně donutili bitím a vyhrožováním spolubydlícího učně, aby jim stlal postele, uklízel za ně a nosil jim učební pomůcky do školy.
Ranařka
Dívka, která na základní škole třikrát propadla, zneužívala svoji sílu k opakovanému bití některých chlapců. Tvrdě je bila pěstí a kopala – chovala se jako „drsný hospodský rváč“. Všichni z ní měli strach a nikdo se ji nepostavil na odpor. Jednou napadla sice menšího, ale zdatného a nepoddajného chlapce. Ten, jelikož nechtěl „křehkou“ dívku udeřit, ji chytil kolem krku a znehybnil. V tom však vstoupila učitelka do třídy, a proto ji okamžitě pustil. Otřesená „ranařka“ se na něj vrhla jako kočka a rozškrábala mu obličej. Pedagožka vyřešila situaci po svém. Napsala tomu „neurvalému klukovi“ poznámku do žákovské knížky: „Rve se, až krev stříká“.
Trestný čin loupeže
Petr s dvěma dalšími kamarády napadli Honzu, protože mu odmítl dát učňovskou výplatu ve výši 60 Kč. Drželi ho a Petr ho ohrožoval břitvou. Honzovi se nakonec podařilo vytrhnout a utéci.
Kolář, Michal, Bolest šikanování, Praha 2001
Leona Svobodová
neděle 10. května 2009
Slovníková hesla- bossing a sexuální agrese
Bossing ( od slova boss: šéf, předák, vedoucí)
Bossing je psychická šikana v zaměstnání, které se dopouští na svém podřízeném nadřízený pracovník. Jedná se tedy o chování nadřízeného, které poškozuje podřízeného před jeho kolegy, znesnadňuje či znemožňuje mu jeho práci. Bossing se samozřejmě vyvíjí a stupňuje.
Za šikanu může být považováno:
přehnané kontrolování plnění povinností či docházky
neschválení dovolené
arogantní chování, slovní urážky, nedocenění práce či častá a neoprávněná kritika
zesměšňování před kolegy
zadávání příliš složitých úkolů ( na které nemá podřízený kvalifikaci nebo jsou nesplnitelné) nebo naopak velmi jednoduchých ( sekretářka musí dělat práci poslíčka)
zabraňování přístupu k informacím např. od nadřízených-vede k neinformovanosti
nemožnost vyjádřit svůj názor, navrhnout své návrhy nebo šéf vydává práci podřízeného za svou
sexuální obtěžování
vyhrožování výpovědí
různé naschvály ( odebrání kancelářských potřeb...)
přemíra přesčasů
probírání chybiček , které jsou u ostatních přehlíženy atd.
Bossing se nepříznivě podepisuje na psychice šikanovaného člověka. Ten se většinou snaží svému nadřízenému a někdy i kolegům vyhýbat, snaží se být neviditelný, není komunikativní, neříká své názory a jeho kreativita se začíná ztrácet. Své úkoly řeší přehnaně pečlivě, aby náhodou neudělal nějakou chybu a nestal se terčem kritiky. Člověk má pocit, že jeho práce nemá smysl nebo že ji nezvládá (pocit neschopnosti) a nastává tzv. frustrace ( pocit při nedosažení stanoveného cíle nebo pokud se nám do cesty za tímto cílem postaví nějaká překážka, zmaření snu...). Při vzpomínce na ni mu není dobře, často předstírá nemoc, aby do práce nemusel. Jeho výkony se neustále zhoršují. Toto všechno může vést k tomu, že šikanovaný podá nebo dostane výpověd, k psychickému kolapsu a v nejhorším případě i k sebevraždě. V mnoha případech je důležitá a nutná pomoc psychiatra.
Bossing se vyskytuje po celém světě, v jakémkoli povolání (převážně však ve velkých firmách, kde se můžeme setkat s konkurenčním bojem...), u mužů i u žen. Většinou se objektem teroru stávají noví pracovníci, kteří ještě nemají zkušenosti s chodem firmy nebo jedinci, kteří jsou nějak odlišní, nápadní ( a to ve smyslu pozitivním i negativním). Jsou to například lidé s podivínskou povahou, lidé bez názoru nebo naopak velmi iniciativní, dále pak jedinci, kteří se nechají snadno vyprovokovat, jsou citlivější povahy a méně přizpůsobiví. Obětí vůbec nemusí být ten nejslabší.
Důvody ponižování ze strany nadřízeného mohou být různé, např.: strach z konkurence a ze ztráty svého místa šéfa, psychické problémy, vybíjení si osobních problémů na svém podřízeném, zvyšování si sebevědomí, dokazování si své nadřízenosti atd.
Bránit se proti bossingu není jednoduché. Jednou z možností je podání žaloby, zaměstnavatel je totiž povinnen zajistit příznivé pracovní podmínky. Dále pak zvyšování své kvalifikace ( kurzy jazyků, práce s počítačem) a nahlášení nepřiměřeného jednání ze strany šéfa jinému nadřízenému. Čekat na to, že se šéf umoudří a šikana ustane, je největší chyba, kterou šikanovaný může udělat.
Simona Březinová
Sexuální agrese
Sexuální agrese je pojem, který zahrnuje veškeré činy sexuální povahy, které jsou spáchané na druhé osobě bez jejího souhlasu, nebo aniž by z její strany došlo k nějaké provokaci. Nejedná se tedy pouze o znásilnění, jak si většina lidí mylně myslí, ale i o dotyky a hlazení, které si druhá osoba nepřeje a jsou jí nepříjemné. Za sexuální agresy jsou považovány i činy při nichž nedošlo k žádnému fyzickému kontaktu s obětí ( slovní narážky či gesta se sexuálním podtextem, sexuální návrhy, nucení ke sledování pornografického materiálu atd.).
K sexuálnímu činu může agresor obět donutit fyzickým násilím, vydíráním a nebo také nenásilně ( u dětí), kdy využije jejich bezbranosti a neinformovanosti.
Obětí se může stát kdokoli- muž i žena ,,jakéhokoli věku'' stejně tak jako agresorem. Ze statistik však vyplývá, že obětmi se stávají převážně ženy ve věku mezi 15-25 lety, často jsou obětmi také děti. V mnoha případech oběti agresora znají. Jedná se např. o manžela, vlastního či nevlastního otce, bratra, strýce či jiného příbuzného, rodinného známého, vedoucího, spolužáka atd. Nebezpečí tedy hrozí v jakémkoli prostředí a nejen v noci na vylidněné ulici.
Pachately někdy bývají osoby, které trpí nějakou sexuální úchylkou, často jsou to však lidé bez sexuální deviace.
Každou oběť sexuální agrese ovlivní jinak. Některé se s ní vypořádají a některým změní a znesnadní celý život. Oběti často trpí psychickými problémy, depresemi, úzkostným strachem, objevují se u nich poruchy spánku (nespavost, noční můry), bojí se lidí a straní se společnosti, mají nízkou sociální inteligenci. Často mají problémy se vztahy s opačným pohlavím, nemohou či nechtějí si najít partnera, vyskytují se u nich problémy v manželství, které vedou k rozvodům. Oběti mají často sníženou nebo naopak zvýšenou chuť k sexu. Mnohdy sexuální agrese vede k homosexualitě oběti.
Sexuální agrese je ve většině případů trestním činem. Velmi mnoho obětí se však bojí nahlásit všechno co se jim stalo nebo opakovaně stává na policii. Mnohdy je to ze studu, cítí se ponížené, ze strachu z agresora nebo mají pocit, že si to zaslouží.
Simona Březinová
čtvrtek 7. května 2009
Shrnutí česky psaných odborných článků
V odborných článcích zabývajících se šikanou nalezneme spoustu užitečných rad a informací. Pomáhají nám lépe nahlédnout na tento závažný problém. Vysvětlují, co to šikana je a jaké jsou její formy. Radí nám např. jak ji máme rozpoznat, jak jí předcházet, jak potrestat agresory, chránit oběti apod. Většinou se zde také uvádí, kolik jedinců je v různých zemích každoročně šikanováno. V neposlední řadě jsou zde kontakty na různé poradny, kam se lidé v případě nouze mohou obracet.
Na ukázku jsem vybrala ukázku odborného článku ze sbírky Svět poznání.
Zde je šikana definována jako forma násilí opakovaně zaměřená na osobu, která se zdá být slabší a/nebo neschopná se násilí bránit. Šikana se často objevuje v dětství zejména mezi školními dětmi a zpravidla se považuje skutečně za problém vyskytující se mezi mladými lidmi. Obětí šikany mohou být ale i dospělí lidé na pracovišti či ve vojenském prostředí.
Šikana ve škole se zpravidla projevuje fyzickým ubližováním, vyhrožováním, ničením věcí, vydíráním a psychickým mučením. Děti většinou šikanu neoznámí. Bojí se, že je nikdo nebude brát vážně, nebo že jim dospělí stejně nejsou schopni pomoct. Děti jsou si spíš schopny sáhnout na život, než by někomu řekly, že jsou šikanovány. Statistika z Velké Británie potvrzuje, že 10-12 dětí ročně spáchá sebevraždu kvůli tomu, že jsou šikanovány. Standardní výroky rodičů jsou např. ,,Nesmíš se dát“, ,,Když tě praští, vrať mu to“, ,,Nevšímej si jich“… Rodiče by takto jednat neměli, měli by si na své dítě udělat čas, vyslechnout ho a pomoci mu.
Šikana na pracovišti se zpravidla nebere tolik vážně. Většinou se projevuje jako zastrašování nebo ponižování. Ti, kteří jsou šikanováni, jsou zpravidla oblíbení a úspěšní ve své práci, ale bojí se, že ztratí svoje postavení nebo že budou propuštěni. Proto se nedokážou se šikanou vypořádat, což vede ke stresovým situacím, depresím, sebevraždám.
Lidé, kteří šikanují druhé, jsou uvnitř slaboši nebo si nejsou jistí sami sebou a schovávají se za agresivní exteriér. Uspokojuje je to, že jednají z pozice síly a moci, a tak získávají vysoké sebevědomí ve své vlastní schopnosti.
Jedinec, který je šikanován by měl vyhledat pomoc školy, rodičů nebo v případě dospělých ze strany kolegů. Jestliže u nich pomoc z nejrůznějších důvodů nemůže nalézt, měl by požádat o radu odborníky, případně nezávislé skupiny či agentury, které se podobnými problémy zabývají. Kontakt na ně lze získat v telefonním seznamu nebo přes internet.
Svět poznání. Lidské tělo – Šikana
Michaela Karešová
Na ukázku jsem vybrala ukázku odborného článku ze sbírky Svět poznání.
Zde je šikana definována jako forma násilí opakovaně zaměřená na osobu, která se zdá být slabší a/nebo neschopná se násilí bránit. Šikana se často objevuje v dětství zejména mezi školními dětmi a zpravidla se považuje skutečně za problém vyskytující se mezi mladými lidmi. Obětí šikany mohou být ale i dospělí lidé na pracovišti či ve vojenském prostředí.
Šikana ve škole se zpravidla projevuje fyzickým ubližováním, vyhrožováním, ničením věcí, vydíráním a psychickým mučením. Děti většinou šikanu neoznámí. Bojí se, že je nikdo nebude brát vážně, nebo že jim dospělí stejně nejsou schopni pomoct. Děti jsou si spíš schopny sáhnout na život, než by někomu řekly, že jsou šikanovány. Statistika z Velké Británie potvrzuje, že 10-12 dětí ročně spáchá sebevraždu kvůli tomu, že jsou šikanovány. Standardní výroky rodičů jsou např. ,,Nesmíš se dát“, ,,Když tě praští, vrať mu to“, ,,Nevšímej si jich“… Rodiče by takto jednat neměli, měli by si na své dítě udělat čas, vyslechnout ho a pomoci mu.
Šikana na pracovišti se zpravidla nebere tolik vážně. Většinou se projevuje jako zastrašování nebo ponižování. Ti, kteří jsou šikanováni, jsou zpravidla oblíbení a úspěšní ve své práci, ale bojí se, že ztratí svoje postavení nebo že budou propuštěni. Proto se nedokážou se šikanou vypořádat, což vede ke stresovým situacím, depresím, sebevraždám.
Lidé, kteří šikanují druhé, jsou uvnitř slaboši nebo si nejsou jistí sami sebou a schovávají se za agresivní exteriér. Uspokojuje je to, že jednají z pozice síly a moci, a tak získávají vysoké sebevědomí ve své vlastní schopnosti.
Jedinec, který je šikanován by měl vyhledat pomoc školy, rodičů nebo v případě dospělých ze strany kolegů. Jestliže u nich pomoc z nejrůznějších důvodů nemůže nalézt, měl by požádat o radu odborníky, případně nezávislé skupiny či agentury, které se podobnými problémy zabývají. Kontakt na ně lze získat v telefonním seznamu nebo přes internet.
Svět poznání. Lidské tělo – Šikana
Michaela Karešová
Anotace na německy psané internetové stránky
Mobbing-online-hilfe
Jestliže jste se ve svém zaměstnání setkali s mobbingem (šikanování na pracovišti), pak určitě navštivte německou internetovou stránku- http://www.mobbing-online-hilfe.de/ Moniky Heilmann. Psychický teror na pracovišti se stává pro postižené noční můrou. Kdo je obětí mobbingu či ten, kdo chce zabránit tomu, aby se v jeho firmě mobbing objevil, najde na této stránce plno užitečných rad. Monika Heilmann zde totiž prezentuje např.Telefon-Coaching a Online-semináře, které se touto problematikou zabývají.
Mobbing-web
Německý internetový portál-http://www.mobbing-web.de/ poskytuje pomoc a informace k tématu mobbing na pracovišti. Tato stránka nabízí rozsáhlý přehled o mobbingu (šikana na pracovišti) a bossingu (psychoteror na pracovišti, který způsobují vedoucí pracovníci). Podává užitečné informace, jak mobbingu předcházet a jak řešit konflikty. Nalezneme zde literární tipy, posudky, adresy expertů i různých poradců a také si je zde možno zdarma stáhnout návody, jak má člověk postupovat, stane-li se obětí mobbingu.
Michaela Karešová
středa 6. května 2009
Anotace na česky psané internetové stránky
Poradenství
Na internetové stránce- http://www.poradenskecentrum.cz/sikana.html se dozvíte, co to šikana je, jak se vyvíjí-pět stupňů šikany, jaké jsou typy iniciátorů šikany, jak mají rodiče postupovat, když je jejich dítě šikanováno a také je tu popsána současná situace škol. Naleznete zde minitest pro rodiče, podle kterého je možno zjistit, zda má vaše dítě sklony stát se agresorem či obětí šikany. Dále jsou zde uvedeny kontakty na různé poradny, kam se můžete v případě nouze obrátit.
Minimalizace šikany
Internetová stránka - http://www.minimalizacesikany.cz/ je informační portál o šikaně na školách. Naleznete zde čtyři hlavní oddíly a to-žáci, rodiče, školy a poradna. V oddíle ,,žáci“ se děti dozvědí, co to šikana je a na koho se mohou obrátit, když se stanou jejími oběťmi nebo jejími svědky. Jsou zde uvedeny také příběhy ostatních žáků. V druhém oddíle rodiče najdou rady, jak poznat, že je jejich dítě šikanováno, jak mu pomoci a na koho se mají obrátit. Oddíl ,,školy“ je věnován projektu Minimalizace šikany, jehož cílem je snížit výskyt šikany na školách a nabídnout program k širokému použití na základních a středních školách v celé ČR.V posledním oddíle ,,poradna“ můžete napsat případné dotazy, na které vám bude zodpovězeno.
Michaela Karešová
Na internetové stránce- http://www.poradenskecentrum.cz/sikana.html se dozvíte, co to šikana je, jak se vyvíjí-pět stupňů šikany, jaké jsou typy iniciátorů šikany, jak mají rodiče postupovat, když je jejich dítě šikanováno a také je tu popsána současná situace škol. Naleznete zde minitest pro rodiče, podle kterého je možno zjistit, zda má vaše dítě sklony stát se agresorem či obětí šikany. Dále jsou zde uvedeny kontakty na různé poradny, kam se můžete v případě nouze obrátit.
Minimalizace šikany
Internetová stránka - http://www.minimalizacesikany.cz/ je informační portál o šikaně na školách. Naleznete zde čtyři hlavní oddíly a to-žáci, rodiče, školy a poradna. V oddíle ,,žáci“ se děti dozvědí, co to šikana je a na koho se mohou obrátit, když se stanou jejími oběťmi nebo jejími svědky. Jsou zde uvedeny také příběhy ostatních žáků. V druhém oddíle rodiče najdou rady, jak poznat, že je jejich dítě šikanováno, jak mu pomoci a na koho se mají obrátit. Oddíl ,,školy“ je věnován projektu Minimalizace šikany, jehož cílem je snížit výskyt šikany na školách a nabídnout program k širokému použití na základních a středních školách v celé ČR.V posledním oddíle ,,poradna“ můžete napsat případné dotazy, na které vám bude zodpovězeno.
Michaela Karešová
úterý 5. května 2009
Anotace na česky psané internetové stránky
. http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ikana
Vzhledem k tomu, že mě tyto stránky zatím ještě nezklamaly, i pro tentokrát jsem se rozhodla z nich čerpat. K vybranému tématu jsem nalezla obsáhlý článek, který mě napoprvé zaujal.
Stránka je velice dobře strukturovaná a přehledná. Na první pohled se v ní dobře orientujeme a je doplněna fotografiemi k danému tématu. Článek je obdařen odkazujícím obsahem, který je vzhledem k obsáhlému textu nápomocný každému čtenáři. Článek není určen pro vědecké záměry ale pouze pro lepší informovanost čtenáře. Dané téma obsáhne v širším slova smyslu.
Text popisuje mnoho okruhů týkající se šikany sice povrchně, ale přesto výstižně. Výhodou jsou uvedené odkazy jak na literaturu, tak i na stránky s podobnou tématikou. Jak jsem se již zmínila, tyto stránky jsou určeny pro širokou veřejnost a proto od nich nemůžeme očekávat odbornou úroveň.
2. http://stopsikane.huu.cz/
Tato internetová stránka poskytuje základní informace o šikaně. Nenalezneme zde žádné odborné články či studie, ale jednoduché vysvětlení tématu. Velmi se mi stránka líbí vzhledově, grafické zpracování je na dobré úrovni. Nalezneme zde také anketu, kde mohou weboví čtenáři hlasovat na aktuální otázky. K shlédnutí jsou obrázky k tématu i užitečné odkazy, které mohou čtenáři využít, pokud hledají informace o šikaně. Na těchto internetových stránkách se mohou čtenáři také zapojit do chatu a přidat tak svůj názor, komentář nebo i například zážitek spojený se šikanou. Celkově se mi stránky líbí, jsou zpracovány jednoduše, ale najdeme zde plno informací.
Soňa Sedláčková
Vzhledem k tomu, že mě tyto stránky zatím ještě nezklamaly, i pro tentokrát jsem se rozhodla z nich čerpat. K vybranému tématu jsem nalezla obsáhlý článek, který mě napoprvé zaujal.
Stránka je velice dobře strukturovaná a přehledná. Na první pohled se v ní dobře orientujeme a je doplněna fotografiemi k danému tématu. Článek je obdařen odkazujícím obsahem, který je vzhledem k obsáhlému textu nápomocný každému čtenáři. Článek není určen pro vědecké záměry ale pouze pro lepší informovanost čtenáře. Dané téma obsáhne v širším slova smyslu.
Text popisuje mnoho okruhů týkající se šikany sice povrchně, ale přesto výstižně. Výhodou jsou uvedené odkazy jak na literaturu, tak i na stránky s podobnou tématikou. Jak jsem se již zmínila, tyto stránky jsou určeny pro širokou veřejnost a proto od nich nemůžeme očekávat odbornou úroveň.
2. http://stopsikane.huu.cz/
Tato internetová stránka poskytuje základní informace o šikaně. Nenalezneme zde žádné odborné články či studie, ale jednoduché vysvětlení tématu. Velmi se mi stránka líbí vzhledově, grafické zpracování je na dobré úrovni. Nalezneme zde také anketu, kde mohou weboví čtenáři hlasovat na aktuální otázky. K shlédnutí jsou obrázky k tématu i užitečné odkazy, které mohou čtenáři využít, pokud hledají informace o šikaně. Na těchto internetových stránkách se mohou čtenáři také zapojit do chatu a přidat tak svůj názor, komentář nebo i například zážitek spojený se šikanou. Celkově se mi stránky líbí, jsou zpracovány jednoduše, ale najdeme zde plno informací.
Soňa Sedláčková
slovníková hesla (2)
1. Mobbing
Mobbing je psychický teror, který se odehrává na pracovišti mezi kolegy.Mobbing je pojem méně známý než šikana a je tedy v současné době neustále přehlížen a podceňován. Můžeme říci, že se jedná o druh šikany, pojem ale nespojujeme s dětmi, ale s dospělými. Školství je druhou nejohroženější oblastí hned po zdravotnictví. Termín je odvozen z angličtiny, to mob (hromadně napadnout, vrhnout se na, vynadat).Švédský profesor Heinz Leymann ho uvedl do psychologie v osmdesátých letech dvacátého století a zasloužil se o jeho rozšíření. Nejde o jednorázové napadání člověka, ale o dlouhodobější jev, o cílené a opakované napadání jedince kolegou či skupinou kolegů. Proto je dobré nezaměňovat mobbing s konfliktem. Pouhý konflikt v práci ještě neznamená, že se jedná o mobbing. Tento jev může postihnout každého dospělého člověka. Neplatí tedy, že se obětí může stát pouze slabý jedinec, který se ve společnosti moc neprojevuje, je uzavřený do sebe a celkově působí pasivně a zakřiknutě.
Mobbing se týjá každého z nás, někdo je mobber – agresor, jiný oběť a ostatní pasivní či aktivní spoluúčastníci. Základními znaky jsou zákeřnot, rafinovanost, psychické dobře promyšlené týrání. Mobber , tedy aktér si ponižováním zvedá své sebevědomí a tím si kompenzuje pocit méněcennosti. Jedincům, kteří jsou podle jeho názoru silní, dobří,aktivní a dobře pracovně nasazeni, závidí a proto si je vyhlídne jako svou oběť možná právě z důvodu, že on sám toto postrádá. Noví zaměstnanci jsou kategorií neméně ohroženou. Mohou se odlišovat od celkového průměru vzděláním, inteligencí a znalostmi. Hlavní zbraní mobberů není fyzická síla, ale nenápadné, drobné útoky se snaho ponížit, poškodit druhého člověka. Často tedy může dojít k tomu, že člověk, který svou práci vykonával dobře, odejde ze zaměstnání kvůli útokům agresora, který ho odradí od všeho, co měl rád, co ho bavilo. Znechutí mu jak pracovní tak i soukromí život. V nejzávažnějších případech mohou být terčem mobbera i děti pracovníka. Mezi časté techniky patří vtípky,pomlouvání a neustálá kontrola přítomnosti na pracovišti, ponižování a zesměšňování.
Informace jsem čerpala z časopisu Prevence.Zde byl zveřejněn článek Prevence mobbingu aneb proč mě kolega šikanuje od PhDr. Lenky Svobodové, která nevěnuje lektorské a publikační činnosti a je autorkou knihy: Nenechte se šikanovat kolegou aneb mobbing skrytá hrozba.
2. Agrese
Agresy můžeme rozdělit na dva základní typy emocionální a instrumentální.
Emocionální jde přes první signální soustavu, náhlý výbuch vzteku, nemá smysl řešit situaci, děti v tu chvíli nevnímají, později ale vždy postihnout a definovat. Tento typ lze nazvat prohřeškem, musí se vždy projednat.
Instrumentální agrese je promyšlená ,cílená a chladnokrevná.Dále se instrumentální dělí na nutnou a žádoucí.
Nutná agrese : Obrana. Člověk se promyšleně brání před útokem.Stále se ale nejedná o šikanu. Žádoucí agrese je označována jako šikana. Člověk chce zisk v jakékoliv podobě ( pocit uspokojení, finance, emoční).
Typologie agresorů:
fyzický brutální agresor
používá sílu, pouze mlátí a vyhrožuje, neužívá mocenskou ani mentální převahu
doma dostává většinou tvrdé tresty, doma je nečitelná výchova – rodiče vychovávají dítě dle nálady a nejsou daná v domácnosti jasná pravidla
kultivovaný nacista
najde si na nekalé činy lidi, je učitelovým oblíbencem, velmi aktivní při hodině, dbá na svůj vzhled, rodiče na něj kladou velké nároky př. dívky, fotbalisti, ,,bohatí šampóni“
srandista
všechno pro něj znamená zábavu, vše je normální, zesměšňuje oběť, miláček třídy ( o to težší postavení má oběť), kvalitní materiální zázemí, chybí mu zážitek ohraničené touhy.
3.Teasing : škádlení žáků mezi sebou ( i když kříčí a ječí není jim to nepříjemné). V období mezi pátou třídou a druhým ročníkem střední školy.
4.Ostrakismus : psychická šikana ( pomluvy, nadávky, zesměšňování maily, SMS, žáci jednoho vyčleňují, ignorují ho a nebaví se s ním)
Oběť prochází dvěmi fázemi
A: nejprve agrese pod heslem ,,když si mě nevšímáte, tak já budu zlobit a vy si mě nakonec všimnete“
B: následuje stažení se do sebe
Čeho si můžeme všimnout u žáka : zhoršuje se mu prospěch, nesoustředí se ,
Reaguje výrazným úlekem, začíná chodit za mladšími
Informace čerpány ze semináře PaedDr. Martínka
Soňa Sedláčková
Mobbing je psychický teror, který se odehrává na pracovišti mezi kolegy.Mobbing je pojem méně známý než šikana a je tedy v současné době neustále přehlížen a podceňován. Můžeme říci, že se jedná o druh šikany, pojem ale nespojujeme s dětmi, ale s dospělými. Školství je druhou nejohroženější oblastí hned po zdravotnictví. Termín je odvozen z angličtiny, to mob (hromadně napadnout, vrhnout se na, vynadat).Švédský profesor Heinz Leymann ho uvedl do psychologie v osmdesátých letech dvacátého století a zasloužil se o jeho rozšíření. Nejde o jednorázové napadání člověka, ale o dlouhodobější jev, o cílené a opakované napadání jedince kolegou či skupinou kolegů. Proto je dobré nezaměňovat mobbing s konfliktem. Pouhý konflikt v práci ještě neznamená, že se jedná o mobbing. Tento jev může postihnout každého dospělého člověka. Neplatí tedy, že se obětí může stát pouze slabý jedinec, který se ve společnosti moc neprojevuje, je uzavřený do sebe a celkově působí pasivně a zakřiknutě.
Mobbing se týjá každého z nás, někdo je mobber – agresor, jiný oběť a ostatní pasivní či aktivní spoluúčastníci. Základními znaky jsou zákeřnot, rafinovanost, psychické dobře promyšlené týrání. Mobber , tedy aktér si ponižováním zvedá své sebevědomí a tím si kompenzuje pocit méněcennosti. Jedincům, kteří jsou podle jeho názoru silní, dobří,aktivní a dobře pracovně nasazeni, závidí a proto si je vyhlídne jako svou oběť možná právě z důvodu, že on sám toto postrádá. Noví zaměstnanci jsou kategorií neméně ohroženou. Mohou se odlišovat od celkového průměru vzděláním, inteligencí a znalostmi. Hlavní zbraní mobberů není fyzická síla, ale nenápadné, drobné útoky se snaho ponížit, poškodit druhého člověka. Často tedy může dojít k tomu, že člověk, který svou práci vykonával dobře, odejde ze zaměstnání kvůli útokům agresora, který ho odradí od všeho, co měl rád, co ho bavilo. Znechutí mu jak pracovní tak i soukromí život. V nejzávažnějších případech mohou být terčem mobbera i děti pracovníka. Mezi časté techniky patří vtípky,pomlouvání a neustálá kontrola přítomnosti na pracovišti, ponižování a zesměšňování.
Informace jsem čerpala z časopisu Prevence.Zde byl zveřejněn článek Prevence mobbingu aneb proč mě kolega šikanuje od PhDr. Lenky Svobodové, která nevěnuje lektorské a publikační činnosti a je autorkou knihy: Nenechte se šikanovat kolegou aneb mobbing skrytá hrozba.
2. Agrese
Agresy můžeme rozdělit na dva základní typy emocionální a instrumentální.
Emocionální jde přes první signální soustavu, náhlý výbuch vzteku, nemá smysl řešit situaci, děti v tu chvíli nevnímají, později ale vždy postihnout a definovat. Tento typ lze nazvat prohřeškem, musí se vždy projednat.
Instrumentální agrese je promyšlená ,cílená a chladnokrevná.Dále se instrumentální dělí na nutnou a žádoucí.
Nutná agrese : Obrana. Člověk se promyšleně brání před útokem.Stále se ale nejedná o šikanu. Žádoucí agrese je označována jako šikana. Člověk chce zisk v jakékoliv podobě ( pocit uspokojení, finance, emoční).
Typologie agresorů:
fyzický brutální agresor
používá sílu, pouze mlátí a vyhrožuje, neužívá mocenskou ani mentální převahu
doma dostává většinou tvrdé tresty, doma je nečitelná výchova – rodiče vychovávají dítě dle nálady a nejsou daná v domácnosti jasná pravidla
kultivovaný nacista
najde si na nekalé činy lidi, je učitelovým oblíbencem, velmi aktivní při hodině, dbá na svůj vzhled, rodiče na něj kladou velké nároky př. dívky, fotbalisti, ,,bohatí šampóni“
srandista
všechno pro něj znamená zábavu, vše je normální, zesměšňuje oběť, miláček třídy ( o to težší postavení má oběť), kvalitní materiální zázemí, chybí mu zážitek ohraničené touhy.
3.Teasing : škádlení žáků mezi sebou ( i když kříčí a ječí není jim to nepříjemné). V období mezi pátou třídou a druhým ročníkem střední školy.
4.Ostrakismus : psychická šikana ( pomluvy, nadávky, zesměšňování maily, SMS, žáci jednoho vyčleňují, ignorují ho a nebaví se s ním)
Oběť prochází dvěmi fázemi
A: nejprve agrese pod heslem ,,když si mě nevšímáte, tak já budu zlobit a vy si mě nakonec všimnete“
B: následuje stažení se do sebe
Čeho si můžeme všimnout u žáka : zhoršuje se mu prospěch, nesoustředí se ,
Reaguje výrazným úlekem, začíná chodit za mladšími
Informace čerpány ze semináře PaedDr. Martínka
Soňa Sedláčková
Recenze knihy
Kniha bolest šikanování, jak již z názvu vypovídá, se zabývá šikanováním, bohužel stále více se objevovaným problémem ve školách. V tisku jsem se pode posledního průzkumu dozvěděla, že čtyřicet procent dětí se v různých formách se šikanou již setkalo. Michal Kolář, autor knihy, je jedním z největších odborníků na šikanu v České Republice. Kniha byla vydána v roce 2001 v nakladatelství Portál. Podle mého názoru se kniha jistě nachází v každé školní knihovně, aby se s ní učitel mohl seznámit, prostudovat si ji a řídit se podle ní, kdyby se u něj ve třídě například šikana objevila, ale doporučila bych ji jako pomocníka také rodičům.
Kniha bolest šikanování s podtitulem : cesta k zastavení epidemie šikanování na školách je souborem pětadvacetileté zkušenosti autora se šikanováním. Obsahuje jak teoretické části, tak i praktické příklady, skutečné příběhy, se kterými se autor setkal a zveřejnil je. Šikanovat znamená, že jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a ubližuje spolužákovi či spolužačce a k tomu používá násilí, agresi. Šikana může začít jen hloupými nadávkami, schválnostmi, schováváním svačiny, školních pomůcek a oblečení, pak postupně přejde i k fyzickému týrání, násilí, k ubližování a úplnému teroru. Agresor – tedy násilník si vybírá především slabší spolužáky, kteří si moc nevěří, mají nízké sebevědomí, jsou spíše introverti a tišší povahy a ve třídě se moc neprojevují. Násilník může oběť týrat jak fyzicky tak i psychicky , slovně na ni útočit, napadat ji, krást jí věci a manipulovat s ní. Postižený žák či žačka pak mohou mít trvalé psychické i fyzické následky. .Může dojít i k rozpadu celkové osobnosti, kdy dítě může mít následky na celý život a nebude schopno přirozeně působit ve společnosti ostatních.
Výzkumy ze zahraničí (1998) potvrdily, že šikana ukázala nejvíce obětí ve Velké Británii na základní škole (7 – 11 let) : 27% obětí a také ve Slovinsku na základní škole bylo prokázáno 20% obětí ( druhý až osmý ročník). Kniha je rozdělena do tří základních částí. První část obsahuje východiska pro pomoc při šikanování.Část objasňuje co se za šikanu považuje , uvádí zvláštnosti šikany u dětí a mládeže. (Př. hra na homosexuální obtěžování), kde jsou do šikany zapojeny sexuální prvky a vulgární výrazy. Příklady z autorovy praxe mi někdy přišly až neuvěřitelné. Jak může dítě k něčemu takovému dospět. Co ho těmto činům vede? Co se ale dítěti přemítá v hlavě právě v ten okamžik neví nikdo z nás, ani ten největší odborník. Druhá část se věnuje hlubším souvislostem šikanování. Autor uvádí předpoklady k šikanování, které máme v sobě, dovíme se také něco o spouštěcích mechanismech šikanování o tzv. prvotních signálech, jaké jsou příčiny a následky. V závěru druhé části najdeme následky šikanování pro oběti.
Třetí část nese název jak léčit bolest školních šikan. Autor zde dává návod pedagogům , jak vzniklé situace řešit. Dále jsou tu informace, cenné rady pro rodiče, jak nepřehlédnout varovné signály u dětí. Vysvětluje možnosti , jak léčit skupiny nemocné šikanováním, uvádí některé programy proti šikanování. Závěr třetí části je věnován prevenci šikanování, aby učitelé nepodcenili problém a hned v počátku ho začali neprodleně řešit.Můžeme zde najít opatření MŠMT ČR. Na konci knihy jsou uvedeny přílohy : Šikanování z hlediska práva , případy, které skončily vězením, dotazník šikanování pro zachycení varovných signálů a také informační letáky pro děti, mládež a rodiče.
Myslím si, že tato kniha je v současné době hodně potřebná, protože případů s výskytem šikany stále přibývá. Měl by si ji přečíst také každý rodič. V knize se mi velmi líbily skutečné případy šikanování, ale některé teoretické pasáže byly pro mě napsány až příliš složitě . Jistým pojmům jsem moc neporozuměla. Jinak nemohu knize nic jiného vytknout a určitě slouží jako výborný pomocník.
Pro doplnění uvedu některé konkrétní případy z knihy :
Prvňáček následkem šikanování oslepl
Jedno dítě bylo zkopáno tak nešťastně, že mu těžce poranili oko. Během krátké doby na něj osleplo a později i na druhé. Rodiče se se školou soudili.
,,Lynčování „vedlo k invalidizaci
Prvňáčka pravidelně týrali jeho spolužáci a měli z toho velikou legraci. Když ho jednou kopali cíleně do třísel, poranili mu varle a trvale ho invalidizovali. Na varleti má cystu a je v péči urologa.
Trauma vysokoškoláka
Na jedné vysoké škole uměleckého směru zakořenilo iniciační a rituální sexuální šikanování. Benjamínek byl vysvlečen do naha a pomalován. Obdobně se vedlo i vybrané dívce. Potom byli společně na noc zavřeni do neosvětleného sklepa. Další podobné ,,zkoušky“ vedly u jednoho velmi nadaného chlapce k těžkému traumatu a přerušení studia.
Soňa Sedláčková
Kniha bolest šikanování s podtitulem : cesta k zastavení epidemie šikanování na školách je souborem pětadvacetileté zkušenosti autora se šikanováním. Obsahuje jak teoretické části, tak i praktické příklady, skutečné příběhy, se kterými se autor setkal a zveřejnil je. Šikanovat znamená, že jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a ubližuje spolužákovi či spolužačce a k tomu používá násilí, agresi. Šikana může začít jen hloupými nadávkami, schválnostmi, schováváním svačiny, školních pomůcek a oblečení, pak postupně přejde i k fyzickému týrání, násilí, k ubližování a úplnému teroru. Agresor – tedy násilník si vybírá především slabší spolužáky, kteří si moc nevěří, mají nízké sebevědomí, jsou spíše introverti a tišší povahy a ve třídě se moc neprojevují. Násilník může oběť týrat jak fyzicky tak i psychicky , slovně na ni útočit, napadat ji, krást jí věci a manipulovat s ní. Postižený žák či žačka pak mohou mít trvalé psychické i fyzické následky. .Může dojít i k rozpadu celkové osobnosti, kdy dítě může mít následky na celý život a nebude schopno přirozeně působit ve společnosti ostatních.
Výzkumy ze zahraničí (1998) potvrdily, že šikana ukázala nejvíce obětí ve Velké Británii na základní škole (7 – 11 let) : 27% obětí a také ve Slovinsku na základní škole bylo prokázáno 20% obětí ( druhý až osmý ročník). Kniha je rozdělena do tří základních částí. První část obsahuje východiska pro pomoc při šikanování.Část objasňuje co se za šikanu považuje , uvádí zvláštnosti šikany u dětí a mládeže. (Př. hra na homosexuální obtěžování), kde jsou do šikany zapojeny sexuální prvky a vulgární výrazy. Příklady z autorovy praxe mi někdy přišly až neuvěřitelné. Jak může dítě k něčemu takovému dospět. Co ho těmto činům vede? Co se ale dítěti přemítá v hlavě právě v ten okamžik neví nikdo z nás, ani ten největší odborník. Druhá část se věnuje hlubším souvislostem šikanování. Autor uvádí předpoklady k šikanování, které máme v sobě, dovíme se také něco o spouštěcích mechanismech šikanování o tzv. prvotních signálech, jaké jsou příčiny a následky. V závěru druhé části najdeme následky šikanování pro oběti.
Třetí část nese název jak léčit bolest školních šikan. Autor zde dává návod pedagogům , jak vzniklé situace řešit. Dále jsou tu informace, cenné rady pro rodiče, jak nepřehlédnout varovné signály u dětí. Vysvětluje možnosti , jak léčit skupiny nemocné šikanováním, uvádí některé programy proti šikanování. Závěr třetí části je věnován prevenci šikanování, aby učitelé nepodcenili problém a hned v počátku ho začali neprodleně řešit.Můžeme zde najít opatření MŠMT ČR. Na konci knihy jsou uvedeny přílohy : Šikanování z hlediska práva , případy, které skončily vězením, dotazník šikanování pro zachycení varovných signálů a také informační letáky pro děti, mládež a rodiče.
Myslím si, že tato kniha je v současné době hodně potřebná, protože případů s výskytem šikany stále přibývá. Měl by si ji přečíst také každý rodič. V knize se mi velmi líbily skutečné případy šikanování, ale některé teoretické pasáže byly pro mě napsány až příliš složitě . Jistým pojmům jsem moc neporozuměla. Jinak nemohu knize nic jiného vytknout a určitě slouží jako výborný pomocník.
Pro doplnění uvedu některé konkrétní případy z knihy :
Prvňáček následkem šikanování oslepl
Jedno dítě bylo zkopáno tak nešťastně, že mu těžce poranili oko. Během krátké doby na něj osleplo a později i na druhé. Rodiče se se školou soudili.
,,Lynčování „vedlo k invalidizaci
Prvňáčka pravidelně týrali jeho spolužáci a měli z toho velikou legraci. Když ho jednou kopali cíleně do třísel, poranili mu varle a trvale ho invalidizovali. Na varleti má cystu a je v péči urologa.
Trauma vysokoškoláka
Na jedné vysoké škole uměleckého směru zakořenilo iniciační a rituální sexuální šikanování. Benjamínek byl vysvlečen do naha a pomalován. Obdobně se vedlo i vybrané dívce. Potom byli společně na noc zavřeni do neosvětleného sklepa. Další podobné ,,zkoušky“ vedly u jednoho velmi nadaného chlapce k těžkému traumatu a přerušení studia.
Soňa Sedláčková
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
